Jak už jsme na Science Worldu psali, jednou ze záhad dějin medicíny představuje vymizení moru z českých zemí i z Evropy vůbec. Mor se u nás neobjevil od 1. poloviny 18. století, s pokrokem medicíny to však nijak nesouviselo.
Podrobnosti o tomto tématu např. v článku Proč mor zmizel z Čech?
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/4B76C56BCA464639C1256E9700490143?OpenDocument&cast=1
V textu je mj. také zmíněna možnost, že za koncem českého moru stálo vytlačování původní krysy potkanem. Právě tuto verzi zastává Milan Daniel.
V 18. století se sice nezlepšovaly hygienické podmínky jako takové, ale dřevěná obydlí byla stále častěji nahrazována kamennými, ve kterých se krysám zdaleka tolik "nelíbí". Ve stejné době však krysu (Rattus rattus) postihla ještě mnohem větší pohroma – nástup potkana (Rattus norvegicus). Postup potkana probíhal velice rychle – Volhy dosáhl v roce 1727, v roce 1770 byl už zjištěn ve Skotsku a o chvíli později v USA.
Rozhodující je skutečnost, že potkani jsou oproti krysám k moru jen málo vnímaví. Zatímco krysy také preferují suchá místa (půdy, interiéry), potkani dávají přednost vlhku – např. stokám. Jejich kontakt s lidmi je proto mnohem menší než u krys.
(Poznámka Pavel Houser: Na druhé straně, kdyby se oba druhy tak výrazně lišily preferovaným prostředím, naskýtá se otázka, proč jeden druhého téměř zcela vytlačil – popsaný stav nepůsobí zrovna dojmem zuřivé ekologické kompetice; krysy se přitom údajně udržely jen v některých přístavních městech, to však spíše díky tomu, že jejich stavy byly ze zámořských lodí neustále "doplňovány".)
Zdroj: Milan Daniel: Tajné stezky smrtonošů, Mladá fronta, Praha, 1985
Ještě poznámka Pavel Houser: I přes rok vydání je uvedená kniha např. poměrně značně "ideologicky zatížena", což možná snižuje její hodnověrnost.
