Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Pokud si lidský mozek představíme jako souhrn příslušných memů (neřešme teď, nakolik je tato analogie blízká skutečnosti), je logické, že své místo nechtějí přenechat konkurenci a mají vyvinuté obranné mechanismy.

Základem evolučních teorií je totiž soupeření-selekce. Výběr může probíhat pouze za předpokladu, že existuje omezené množství zdrojů, např. lidských mozků. V rámci memetiky definujeme tzv.

belief-space
(prostor víry, zde ale spíše ve významu životní prostor)

Protože lidský mozek může být obýván pouze konečným počtem memů, memy musí bojovat o své místo v příslušné nice – kterou můžeme chápat buď jako mozek konkrétního člověka, nebo jako celkový souhrn ve společenství/kultuře. Máme zde tedy obdobu biologické evoluce probíhající také v prostředí s omezeným množstvím zdrojů.
Analogií biosféry je v memetice tzv.

ideosféra

což je protor, v němž existují memy, analogie biosféry. prostor, v němž probíhá evoluce memů. Zdraví ideosféry může být dle některých autorů posuzováno podle počtu memů, tedy diverzitou prostředí (poznámka: ani u biosféry ale jednoznačně neplatí, že by více diverzifikované systémy byly nutně zdravější).

Obranné strategie

Jaké jsou tedy základní mechanismy, používané jako ochrana před memetickou infekcí?
V první řadě to je

cenzura

tedy pokus zabránit šíření nějakých memů tím, že jim odejmeme “nosiče”, např. "zrušíme" určitá slova, podle určité selekční mřížky/síta. Jedná se o obdobu snaze zabránit šíření mikrobů sterilizací. Cenzura ovšem plně nezničí skutečně životaschopné memy. Naopak sama funguje jako určitý selekční tlak, který vyhubí mírnější odrůdy těchto memů ve prospěch agresivnějších/radikálnějších podob. Analogii máme opět ve světě mikroorganismů, kdy se nám postupně podaří vyšlechtit např. mikroby odolné vůči antibiotikům.
S cenzurou souvisejí i tzv.

alergické reakce

tedy nepřiměřené reakce jedince, pokud se setká s určitou myšlenkou či slovem (alergenem). Exotoxické memy zpravidla propůjčují svým nositelům tuto vlastnost, která může být z hlediska memu i výhodná. Nepřiměřená reakce může totiž mít i podobu útoku na okolí, který vyústí v likvidaci konkurenčních memů. Alergen ani nemusí být aktuálně přítomný, alergik pouze může mít pocit, že by se s ním mohl setkat, eventuálně mohl spustit reakci v minulosti a projeví se až se zpožděním.

Existují přímo memy, které jsou přímo zodpovědné za tvorbu alergických reakcí, asi jako některé geny odpovídají za syntézu bílkovinných protilátek.

Imunomemy

jsou typické zřejmě pro všechny větší systémy. Konzervatismus či náboženství jaksi automaticky odrážejí všechny nové memy. Věda je testuje z hlediska jejich teoretické konzistence a experimentální ověřitelnosti. (Zde je určitý rozdíl: nahrazuje staré memy novými, ale i ty přijímá pouze podmíněně), revolucionářství přijímá memy nové a zavrhuje staré, nihilismus zavrhuje vše, new age akceptuje určité memy bez ohledu na vnitřní konzistenci nebo empirickou správnost takto vzniklého systému (Otázka: může takový systém být stabilní a chránit před memovou infekcí nějakého skutečně agresivního memu?)
(Poznámka na okraj: požadavek opakovatelnosti experimentu ve vědě by se dal chápat jako určitá strategie memu neustále se šířit a replikovat. Viz i neustálé provádění experimentů, smysl má jen to, co je mnohokrát opakovatelné a statisticky zpracovatelné…)

Další obranný mechanismus: Tolerance

Tolerance je v naší definici něčím, co propůjčuje svému držiteli rezistenci proti řadě memů či jejich sociologickým projevům. Člověk může být v takovém případě opakovaně vystaven působení navzájem protichůdných memů, aniž se u něj dostaví infekce nebo alergická reakce. Dokoncemůže nějakým způsobem i mem přijmout, ovšem bez jeho "agresivních" doprovodných efektů či potřeby k dalšímu šíření. Tolerance je přímo součástí některých memových komplexů (liberalismus, demokracie) a její obdobou je kooperace v některých ekosystémech.
Ačkoliv geny i memy jsou v zásadě sobecké, v určitých chvílích mohou být ve výhodě systémy, které jsou schopny vzájemné spolupráce. V evoluci mohou mít za určitých okolností výhodu i ty memy, které nebrání přijmutí jiných memů.

Snížení imunity

Obranné mechanismy lidského mozku jsou negativně ovlivňovány

faktory snižujícími imunitu vůči memům (immuno-depressant)

Do této kategorie patří například cestování, dezorientace, zmatenost, fyzické či psychické vyčerpání, nebezpečí, emocionální šok, ztráta (obydlí, lásky…), strach z budoucnosti, kulturní šok, izolace, osamělost, sociální situace/materiální nedostatek, některé drogy, odcizení, paranoia, opakované vystavení (expozice) některým memům, strach z autority, hypnóza, touha po úniku… zjednodušeně řečeno cokoliv, co rozruší kritické "distanční" myšlení.
Protože lidé na cestách jsou méně imunní a navíc mnohdy "zvědaví" na cizí kraje a tedy velmi "otevření", např. propagátoři různých kultů nebo celá řada zcela vědomých podvodníků často zkouší úspěch na letištích atd.

autor Pavel Houser