O dlouho chysté a nyní konečně vyšlé knize Jak se dělá evoluce jsme na Science Worldu psali již několikrát, nyní se k ní vrátíme naposledy prostřednictvím několika střípků a postřehů…
Titul knihy v sobě skrývá slovní dva možné významy: Jak se evoluce dělá (sama), jak konkrétně se odehrála, respektive jakými mechanismy se vůbec řídí, a za druhé pak jak evoluci děláme my – tedy jakým způsobem konstruujeme populární vývojové stromečky, jak se dobíráme příslušných selekčních tlaků, jak se rozhodujeme ve sporných případech.
Autoři podle svých slov v předmluvě tak dlouho váhali s napsáním "učebnice" neodarwinismu, až už česky stihl vyjít Sobecký gen, Genom, Slepý hodinář, Řeka z ráje i Červená královna. Takže bylo třeba napsat něco trochu jiného. První část sice začíná "neodarwinistickým repetitoriem", ale už i zde najdeme řadu informací nových.
Takže zde nechybí úvaha o evoluci bez DNA, představen bude gen jménem Zelenovous (bratr neméně populárního Modrovouse – ano, to je ten, který vede otce k tomu, aby zahubil své dcery a skrmil je svým synům). Dojde i na úvahu o možné renesanci lamarckismu, především na mikrobiální úrovni (skutečně vznikají mutace jen náhodou, nebo snad např. bakterie mohou do svých genomů různě hrabat?). A pak zde nechybí zevrubný pohled na původ pohlavního výběru a rekapitulace červené královny.
Druhá část se označuje "Genealogie", zde se tedy naučíme skládat populární kladogramy a zjistíme, jak vlastně ty na první pohled podivné matematické/statistické postupy pro rekonstrukci vývojových stromů fungují. Existují druhy a vyšší taxonomické jednotky objektivně, nebo jde jen o naši dohodu?
Ve třetí části se podíváme na vztah mezi fylogenezí a ontogenezí. Opravdu platí, že individuální vývoj nějak kopíruje minulou evoluci? Co jsou to tělní plány a s jakými spíše zavádějícími polopravdami se v tomto ohledu můžeme nejčastěji setkat např. v souvislosti s kambrickou explozí? Skutečně strunatci vznikli odvozením ze sumek – pouze dokázali celý život setrvat v pohyblivém stadiu – a nebo je to tak, že odvozeným organismem jsou spíše sumky, které přidaly fázi přisedlosti? Za jak dlouho se vytvoří komorové oko? (Odpověď půl milionu let zřejmě překvapí.) Opravdu platí, že některé systémy mohou fungovat v podobě všechno-nebo nic (to je častý argument užívaný odpůrci evoluce)?
O komplikovanosti ontogenetických procesů hezky svědčí třeba případ žab, které se obejdou bez stadia pulce. Dospělí živočichové se ale prakticky neliší od žab, které procházejí larválním stadiem (volně citováno "evolucí se nezměnila žába – změnil se způsob, jak vyrobit žábu"). Takže, aby zde byla alespoň nějaká odpověď – ono vlastně neplatí, že starší ontogenetická stadia jsou konzervativnější.
Text je chytrý, místy vtipný, místy velmi vtipný, čte se plynule, ale jde i do hloubky – to kvůli tomu, že se autoři nejen předkládají závěry k věření, ale pokoušejí se rekonstruovat myšlení evolučních biologů a často dosti rigorózní postupy, které vedou k daným závěrům. To je vůbec důležité – neodarwinismus je někdy dáván do souvislosti s bájením a vykládáním pohádek o hypotetických, snad i smyšlených selekčních tlacích a adaptacích na ně. Kniha ukazuje, že ač představa evoluce jistě nějak souvisí s vyprávěním příběhů, není v tom žádná zvláštní "postmoderní" libovolnost.
Pak je zde ještě minimálně jeden zajímavý aspekt věci. Je neodarwinismus vědecká teorie, nebo spíše metafyzika? Kniha se tento spor pokusí uvést na pravou míru – je to nejspíše vysvětlovací rámec, ovšem hypotézy zkonstruované v jeho rámci jsou už normálně falzifikovatelné. Ba co víc, je to zřejmě jediný dnes známý přístup k živé přírodě, který nám umožňuje nejen žasnout, ale začít zkoumat, konstruovat hypotézy a testovat… Někdy máme s evolucí spojené zbytečně "vysoké" cíle – pokud nám není jasné, jak vzniklo zbarvení homolic (diskutuje se zde i o "estetickém" citu organismů a tzv. neadresných jevech), problém bude nikoliv v tom, že špatně chápeme "obecnou evoluci", ale že málo rozumíme homolicím. Takže opět – před vyprávěním příběhů, pokud chceme, aby k něčemu byly, potřebujeme především detailní analýzu. Právě ona dělá z neodarwinistické syntézy vědu.
Při tom všem se postupně a jakoby mimochodem ukáže řada zajímavých skutečností. Tak ani úplně jasné adaptace mohou ve skutečnosti být mnohem zamotanější a žirafa nejspíš nemá dlouhý krk proto, aby dosáhla na listí stromů… Naposledy odkaz na několik ukázek z knihy, které jsme již na Science Worldu publikovali:
O pocitu úžasu aneb malování homolic namodro
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/3AB310CC5CFC1C2AC1256D27005D49BF
Hledání genetických příčin mužské homosexuality
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/4197F355816AE21CC1256D28002A64DB
Renesance lamarckismu se spíše nekoná
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/9E7201DD302D3323C1256D27005DF932
Hlubinná matematická struktura biologického světa
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F5D3A9DBA08B7FCEC1256D27005E3E7A
Hledání zelenovouse
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E1FEEC67E6904561C1256D27005D764E
Podivný příběh hyen skvrnitých: Vše pro agresi
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/80B34863728241A1C1256D26005C92A5
Proč má žirafa dlouhý krk?
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/1E0EF04D16E3FEAFC1256D280029426A
Hledání genetických příčin mužské homosexuality
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/4197F355816AE21CC1256D28002A64DB
Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce – Od sobeckého genu k rozmanitosti života, Paseka, Praha, 2004
