K dominanci se naši předkové do jisté míry projedli a selekce na „dobrý žaludek“ byla často docela silná. Oproti šimpanzům dokážeme lépe trávit škrob, nevadí nám tolik hořké chutě, máme slabší žvýkací svaly i zuby, redukovala se střeva i doba trávení. Přitom jsme dokázali získat z potravin dost kalorií, aby to uživilo i naše nenasytné a v evoluci expandující mozky. Jednou z posledních, často zmiňovaných neolitických adaptací je pak schopnost trávit i v dospělém věku mléko.
George Perry z Pennsylvania State University a jeho kolegové nyní v Journal of Human Evolution publikovali výsledky, které ukazují, kdy se jednotlivé genetické změny v evoluci Homo sapiens objevovaly. Co třeba platí i pro neandrtálce a denisovany?
DNA ukazuje, že neandrtálci a denisované už podobně jako my neměli TAS2R62 a TAS2R64, dva geny pro rozpoznávání hořkosti. Kdy k této ztrátě došlo? To zatím nevíme. Možná ve chvíli, kdy se objevil oheň a vaření, takže se zbylá hořkost dala odstranit tepelnou úpravou? Nebo už předtím, v době, kdy australopitékové nacházeli na savanách více „bramborovitých“ hlíz než poslední společný předek člověka a šimpanze specializovaný spíše na pralesy/ovoce? Každopádně boj s hořkostí byl zřejmě dokonán s příchodem zemědělství, kdy se proti hořkosti šlechtily jamy, brambory či maniok.
Homo sapiens oproti šimpanzům, neandrtálcům a denisovanům má více genů AMY1 pro amylázu ve slinách (6-20 vs. 1-2). K mutaci došlo tedy v Africe asi během posledních 500 000-60 000 lety (horní hranice je poslední společný předek s neandrtálci) a dokážeme díky ní lépe trávit škrob, tj. získat z příslušné potravy více energie. Richard Wrangham z Harvardu, který nebyl autorem výše uvedeného článku, uvádí, že toto zjištění je sice v souladu s dřívějšími výsledky, přesto však poněkud překvapivé. Homo erectus přece vařil škroboviny a jejich lepší využití by logicky umožnilo zvětšování mozku, nicméně více kopií genu pro slinnou amylázu neměl. Je tedy možné, že zmnožení genů AMY1 mělo ve skutečnosti (i) jinou příčinu/důsledek. Nepotvrdila se ani verze, že by ke zmnožení genů pro amylázu došlo až u populací, které přešly k zemědělství, mají je i potomci lovců a sběračů.
A poslední srovnání genomů 4 druhů: Moderní lidé, neandrtálci a denisované nemají na rozdíl od šimpanzů gen MYH16, který je odpovědný za syntézu myosinu pro silné žvýkací svaly. To zřejmě souvisí s oněm a vařením u Homo erectus, tedy společného předka všech tří nedávných lidských druhů. I když neandrtálce a denisovany známe především z chladnějších oblastí, na Blízkém východu svědčí archeologické důkazy o tom, že se zde neandrtálci živili kašemi z planě rostoucích obilnin.
Zdroj: ScienceMag.org
Poznámky:
U rozpoznávání hořkosti se někdy uvádí i souvislost s malárií. Bylo snad výhodné se pomalu trávit hořkými kyanogeními glykosidy, pokud to současně zvyšovalo obranyschopnost proti malárii (co malárie u šimpanzů? Proč zde nebyl obdobný selekční tlak?).
Co trávení masa, syrové vs. ohnilé v africké savaně (první lidé jako mrchožrouti) versus tepelně upravené?
