Na Science Worldu jsme opakovaně řešili otázku, co se stane, pokud bychom DNA jednoho druhu vložili do jádra druhu jiného. Nyní se transplantace genomu skutečně podařila, dopověď na naši otázku to však moc nedává.
Postup byl proveden ve Venterově institutu mezi dvěma bakteriemi rodu Mycoplasma. Buňky jednoho druhu odolné proti tetracyklinu byly nejprve rozbity a byly z nich izolovány kruhové chromozomy. Jejich „směs“ byla testována proti přítomnosti živých buněk. Druhý druh mycoplasmy byl potom posypán těmito chromozomy a nadto byly přidány látky podporující fúzování buněk. Bakterie do sebe tyto chromozomy tedy nasály.
Až dosud je postup podobný jiným hrátkám s přidáváním chromozomů, nyní ale přichází změna. Při dělení bakteriální buňky totiž docházelo k tomu, že vznikaly funkční buňky dvě, jedna s chromozomem původním a jedna s implantovaným. Druhá buňka byla svými vlastnostmi k nerozeznání od dárcovské mycoplasmy – informace v genomu tedy „přebila“ druhovou specifičnost cytoplasmy. Kultivace se prováděla tak, že buňky byly opět vystaveny tetracyklinu a ten vyhubil buňky, které pozbyly implantovaného genomu. Dosud se při transplantacích chromozomů vytvářely všemožné hybridy, tady se vše od sebe zase pěkně odseparovalo do dvou organismů.
Zajímavé je, že přitom nevíme, jak celý postup vlastně probíhá: necháme prostě bakterie, ať to zařídí samy. Nejsme schopni žádného selektivního zásahu, jak do buňky nacpat nový genom a vyškrabat ten původní. V tomto případě pomůže trik s dělením buněk – jak podotýkají autoři článku, těžko říct, jak by to fungovalo u jiných organismů, tedy zda by se oba genomy od sebe také oddělily.
A proč že vlastně provedený experiment říká jen velmi málo o tom, jaká je role DNA vs. zbytek buňky? Bakterie jsou prokaryoti, tj. nemají jádro. To, že když se u eukaryot přenese jádro, „přebije“ druhovou informaci v cytoplasmě, je známo již déle. Fakt také je, že obě mycoplasmy si jsou poměrně blízce příbuzné – nevíme, jak úspěšné by byly podobné pokusy u jiných bakterií. Vlastně nevíme ani to, jak to funguje u mycoplasmy, byť nějak ano. Proto těžko rovnou navrhnout postupy, jak tyto experimenty úspěšně provést u jiných organismů.
Craig Venter se svými kolegy ovšem celý experiment neprovedl proto, že by ho zajímaly „filozofické“ otázky týkající se úlohy DNA nebo hrátky kolem resuscitace vyhynulých druhů z dochované DNA. Přenos genomu pokládá za jeden z kroků ke svému vysněnému umělému organismu, který má zpracovávat přebytečný oxid uhličitý a namísto toho produkovat metan využitelný jako palivo. Podle Ventera a jeho spolupracovníků se ukazuje, že nebude zřejmě třeba de novo vytvořit celou buňku (to je nad síly současné biologie), ale postačí nějak implantovat umělý, na míru ušitý genom-chromozom do bakteriální buňky stávající. Snad.
Zdroj: www.scienceexpress.org
New York Times
Česky na Osel.cz
