Obyčejný písek na pláži dokáží živé organismy přeměnit na téměř kompaktní hmotu. Několik druhů bakterií navzájem se lišících svými metabolickými procesy zvládne slepovat a zpevňovat volná zrnka písku, takže mořské vlny jich odnesou jen minimální počet.
Bakterie a další organismy navíc akumulují oxid uhličitý i dusík z atmosféry a převádějí ho na organickou hmotu (eventuálně na minerály). Ostrov postupně roste. Bakteriální povlaky tak podle Westbroeka vytvářejí pevnou zem a v první fázi ji udržují před náporem moře (což je ještě zesíleno na místech, která jsou alespoň dočasně stíněna písečnými dunami).
V další fázi nastoupí po mikroorganismech rostliny – např. tráva svými kořeny poutá písek a brání jeho rozvátí větrem. Stejně tak v roli větrolamu fungují i listy trav. Zachycují navíc písek přivátý větrem a zem se dále zvedá nahoru.
Živé organismy jsou však i přes své úsilí nicméně stále zranitelné. Stačí jedna silná bouře a budovatelský proces mnoha let se rázem ocitne v troskách. Život je nakonec také závislý na minerálních látkách, které není možné akumulovat z atmosféry. I díky tomu celý systém jednou zanikne, ostrovy se postupně přesouvají a vše se s mírnými obměnami opakuje.
Poznámka: Samozřejmě to neznamená, že by pevniny vznikaly výhradně činností živých organismů. Pro menší ostrovy to ale často platí – vzpomeňme na korálové atoly, které zůstanou jako doklad činnosti živých organismů i poté, co se potopí vulkán, který původně obrůstaly.
Poznámka číslo 2: Westbroekova kniha je podobných příkladů plná. "Život jako geologická síla" má ukázat, že organismy na naší planetě nejenom žijí, ale že ji neustále staví. Autor přitom prakticky pomíjí vnitrodruhovou i mezidruhovou konkurenci a soustředí se právě na tento konstitutivní proces, kde "všechno do sebe zapadá" a odpadní produkty jednoho organismu se v rámci kaskády stávají potravou pro organismus další.
I takto uspořádaný systém ale samozřejmě může vzniknout samovolně a ve světě přírodního výběru – nemusíme postulovat žádnou vůli po spolupráci/konsensu živých bytostí, o což se Westbroek či Lovelock dosti snaží.
Zdroj: Peter Westbroek: Život jako geologická síla, Dokořán, Praha, 2003, http://www.dokoran.cz
