Jaký evoluční význam mají kresby na křídlech motýlů? V řadě případů jde o nápodobu zvyšující šance na přežití, jindy je ovšem výklad obrazců složitější…
Zajímavé je, nakolik se kresby na křídlech různých druhů motýlů sobě podobají a nakolik se liší. Vývoj, kterým kresby procházejí v průběhu evoluce, je samozřejmě výsledkem selekčních tlaků, ovšem přímo se vnucuje i představa biologicko-strukturalistická – že některé tvary se přednostně mění ve tvary jiné. Podobné vývojové řady kreseb lze totiž rekonstruovat i u fylogeneticky nepříbuzných druhů motýlů (vzhledem k tomu, že kresba často slouží k nápodobě, však i zde samozřejmě hrají roli selekční faktory). Míra podobnosti kreseb není totožná s blízkostí taxonomickou, vnucuje se představa, že kresby podléhaly jakési paralelní evoluci.
Motýlí kresby jsou kromě přírodního výběru samozřejmě i důsledkem výběru pohlavního. O tom, jak však oba tyto faktory mnohdy splývají, svědčí jiný případ z hmyzí říše, týkající se světlušek: Některé samičky předstírají, že jsou jiného "světluščího" druhu, a tímto způsobem k sobě lákají příslušné samečky, které následně zkonzumují.
Co se týče cílů nápodoby: Motýli svými vzhledem a kresbami často napodobují jiné motýly (evoluční smysl není mnohdy prokázán), jindy různé nejedlé až jedovaté druhy jiného hmyzu. Je dosud otevřenou otázkou, zda přesvědčení o nejedlosti je u ptáků vrozené či naučené – jinak řečeno, zda ptáci mají geneticky zakódováno, jaká (např.) barevná kombinace je nepoživatelná, nebo zda k tomu dojdou až na základě vlastí negativní zkušenosti. Bylo zkoumáno, zda jsou motýlí mimikry co platné i proti ptákům, kteří právě vyletěli z hnízda, výsledky nejsou ale jednoznačné.
Jindy má motýlí mimese (nápodoba) přímo zastrašující smysl. Vzory na křídlech připomínají třeba oči velkých dravých ptáků nebo savců. Jsou zaznamenány případy, kdy sedící motýl předstírá, že je ve skutečnosti okem žáby či gekona. I pokud je tato lest predátorem prohlédnuta, stejně se mnohdy stává, že útok přijde právě na barevně výraznou část, avšak nikoliv centrální část těla (případ jakéhosi skrytí hlavy sloužící k odlákání útočníka je v živočišné říši taktéž velmi častý, setkáme se sním i u některých ryb a hadů).
V případě maskování motýli zpravidla kopírují vzhled rostlin či hub, méně časté jsou i mimikry minerálů (jíl, písek apod.). Zajímavým jevem, který provází maskování některých motýlích larev, i tzv. protistín, tj. kompenzace stínu, který vrhá tělo. Dalším pozoruhodným případem je maskování za rozpad, tj. čáry na křídlech motýla na sebe nenavazují a motýl tedy na dravce vůbec nepůsobí jako celistvý objekt.
Na závěr zbývá dodat, že mnohé druhy hmyzu vidí i v oblasti ultrafialové části spektra. Kresby na motýlích křídlech mají tedy ještě další dimenzi, pro nás bez speciálního vybavení neviditelnou. A pokud popisujeme kresby na motýlích křídlech, je také dobré rozlišovat, o jaký druh nápodoby se jedná: Zda o jeden geometrický motiv (který odkazuje například k oku) a nebo o zabarvení celého těla (kdy motýl splývá například s rostlinným povrchem). V používání těchto odlišných, zčásti se však překrývajících pojmů není přitom úplná jednota ani v naší, ani v cizojazyčné odborné literatuře.
(Zdroj některých informací: Habilitační práce Stanislava Komárka "Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů")
