Původní článek o otázce adaptivního smyslu šikmosti oka a o evoluci tohoto jevu
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/D7E9A7BD0FB716E5C1256E970048C680?OpenDocument&cast=1
Původu populace, která dnes obývá celou jihovýchodní Asii, spadá do poměrně nedávné doby. Před zhruba 10 000 lety (možná o něco později), po skončení posledním doby ledové, se na středním toku Žluté řeky (Chuang che) objevili první zemědělci (kultura Jang šao). Ti ve východní Asii jako první nastartovali populační exploze (spojené se zemědělstvím a typické pro posledních pár tisíc let).
Tito lidé pravděpodobně mluvili proto-tibeto-čínským jazykem, který se dalším vývojem a větvením vyvinul v moderní tibeto-barmské jazyky a čínštinu. Potomci těchto prvních zemědělců jihovýchodní Asie dnes obývají prostory od Indonésie po vnitřní Mongolsko a od západního Tibetu po Japonsko. Původní nezemědělští obyvatelé celé této oblasti tvoří jen minimální podíl v genetické výbavě dnešních obyvatel. Ve své ryzí podobě se tito „jihoasijští domorodci“ zachovali pouze na Andamanských ostrovech a v pralesích Sumatry.
Podíváme-li se blíže na původ nejstarších zemědělců kultury Jang šao, zjistíme, že před tím, než začali praktikovat zemědělství, žili dlouhá tisíciletí ve vcelku nehostinné oblasti po většinu roku pokryté sněhem. Byli zde v úzkém kontaktu s kočujícími lovci subpolárních oblastí. Tito lidé žili více než 40 000 let v oblastech Sibiře a po většinu roku se pohybovali v krajinách plných sněhu.
Adaptivní vlastnosti šikmých očí jsou tedy podle mého názoru zřejmé – maximálně zúžit zorné pole oka, a tím se vyhnout sněžné slepotě. (viz obrázek typického obyvatele Sibiře – Evenka).
Tato adaptace je velmi stará a je dokonce nápadná ještě i u Indiánů Jižní Ameriky, jejichž předkové opustili Sibiř zřejmě již před více než 20 000 lety.
Skutečnost, že neolitická populační exploze je v jihovýchodní Asii spojena právě s potomky těchto sibiřských lovců, dává dnes typickou „image“ obyvatelům jihovýchodní Asie, na kterých je doposud zřejmá schopnost oka minimalizovat průchod světla. (viz obrázek).
Ona známá šikmost mongoloidního oka je potom pozůstatek po maximálním překrytí víčka, které tím získalo trochu odlišný tvar.
Zůstává samozřejmě otázkou, proč nedošlo k podobné adaptaci také u prvních obyvatel Evropy. Klima v glaciálních obdobích zde nejspíš nebylo příliš odlišné od Sibiře.
Lidé dnešního typu dorazili na náš kontinent před zhruba před 35 000 lety a genetické výbavě "lovců mamutů" jsou dnes asi nejpodobnější obyvatelé západní Evropy, zejména Britové a Baskové. Odlišnost od východní Asie spočívá zřejmě v tom, že Evropa byla i od těch nejstarších dob pod vlivem přísunu genů z jihu a jihovýchodu.
