K čemu je dobré znát vlastní genom, respektive, k čemu lze využít znalosti o vlastním genetickém kódu? Je to něco podobného jako znát diagnózu – nebo se to v budoucnu této úrovni alespoň přiblíží…
Negativním důsledkem znalosti genomu může být fakt, že se dozvíte něco na způsob predikce neodvratného konce – to, že chorobu lze diagnostikovat, ještě neznamená, že ji lze také úspěšně léčit. Pokud lze z genomu odvodit také cosi jako průměrnou délku života, nemusí vás to rovněž potěšit. Nicméně takové informace dostanete i jako výsledek celé řady dotazníků a testů vašich životních zvyklostí. Předpověď zahrnující genetickou komponentu bude logicky spolehlivější.
Někdy se jako možné negativní využití, respektive zneužití genetické informace, uvádí situace, kdy by příslušnou informaci dostala zdravotní pojišťovna nebo váš zaměstnavatel. Dokonce i pokud budete příslušnou informaci znát jen vy, mohou z ní vyplynout určitá omezení týkající se například povolání. Nicméně – znalost rizika vám dává možnost volby. Není dobré vědět, že máte sklony k srdečnímu záchvatu, i kdyby vás to mělo vést k odmítnutí lukrativního, nervově však náročného místa?
Pozitivní dopady znalosti vlastní genetické informace mohou být následující:
– znáte rizika. Víte, nakolik je pro vás vzhledem k vaší genetické výbavě nebezpečný cholesterol, nikotin či alkohol. Problém samozřejmě je, že své neřesti už máme většinou vybrány. Nezískali jsme potřebné informace v době dospívání, abychom se zcela racionálně rozhodli, zda v budoucnu raději budeme kouřit, pít nebo se přejídat :-). Nicméně korigovat své zlozvyky můžeme i teď.
– můžeme svou genetickou informaci měnit. Pokud nám náš genom z nějakého důvodu nevyhovuje, lze se pokusit do něj zasáhnout. Tyto metody jsou sice zatím v plenkách, jejich účinnost však zřejmě rychle poroste. Zásahy mohou být dvojího druhu, podle toho, zda se projeví i na pohlavních buňkách z zda tedy budou přenosné do další generace.
– zcela nekontroverzní metodou je jako reakce na zjištění určitých genetických dispozic nasadit včas klasickou léčbu – např. nadstandardní dávky určitého vitamínu či prvku, speciální dietu apod. Genetická informace také může určovat, jaké varianta klasické léčby určité poruchy u vás bude mít nejvyšší šanci na úspěch.
– pokud současně znáte genetickou informaci své partnerky/partnera, můžete zjistit, jaká rizika se mohou týkat i vašich potomků. Výsledkem může být rozhodnutí o změně vlastní genetické informace nebo využití nějaké metody typu embryonální selekce (o tom více v samostatném článku, který se zde objeví v průběhu několika dní). Je samozřejmé, že postižení dětí je obvykle na úkor jejich kvality života – a i v těch případech, kdy postižení snad nesnižuje míru subjektivního štěstí (Downův syndrom apod.), jistě snižuje míru subjektivního štěstí rodičů.
– značně bizarní je následující metoda využití vaší genetické informace: pokud se domníváte (nebo zjistíte), že vaše genetická informace je nějak speciálně hodnotná, lze své buňky poskytnout např. do nějaké spermabanky :-). V USA takto existují databáze pohlavních buněk nositelů Nobelových cen a zájem o ně údajně vzrůstá. V budoucnu by možná podobné služby mohly fungovat i na komerčním základě – ale to je samozřejmě zatím čistá sci-fi a jde nikoliv o technologický, ale společenský problém…
