A právě na Madagaskaru po sobě migranti, kteří sem z Indonésie připlouvali asi hlavně před rokem 500 n. l., zanechali jednu záhadu.
Peter Savolainen ze Stockholm KTH Royal Institute of Technology provedl analýzu genomu místních psů. Zjistil, že je nic nespojuje se psy východní Asie, ale jsou výlučně afrického původu (tedy plemena jako basendži, značně vzdálená od ostatní populace domestikovaných psů). Překvapivé je ono „výlučně“, u 145 zkoumaných genomů madagaskarských psů nebyla objevena žádná příbuznost s asijskými – to, že by se přes „celkově“ asijský původ místní populace psů geny různě míchaly, se považovalo za mnohem pravděpodobnější. Vždyť i samotní obyvatelé Madagaskaru, Malgašové, sice mluví austronéským jazykem, jejich kultura je výrazně ovlivněna Afrikou.
Jak k tomu všemu došlo? První možnost zněla, že na Madagaskar přišlo pouze pár osadníků, co by původně s sebou prostě psy neměli víceméně náhodou. Jenomže to asi nebude pravda, u lidí zde žádné efekty hrdla lahve/zakladatele nezaznamenáváme, genetických linií indonéského původu se na Madagaskaru vyskytuje dost. Takže lidé sem přicházeli opakovaně, ale bez psů. Možná je v průběhu dlouhé cesty prostě vždy snědli a pak si na ostrov přivezli hafany z protilehlé pevniny.
Mohlo se to ale celé odehrát i jinak, asijské psy třeba mohly zabíjet místní patogeny. Na vzdálené Havajské ostrovy i na Nový Zéland psi cestu přežili. Austronésané typicky chovali slepici, prase a psa, jak je to na Madagaskaru s geny místních slepic a vepřů?
Zdroj: ScienceDaily.com
Poznámka: Ad psí genealogie, madagaskarský „bavlníkový“ pes coton se na ostrov zřejmě dostal až v koloniálním období, tj. s výše uvedenou otázkou (asi) příliš nesouvisí.
