Vznik a migrace Homo sapiens je evergreenem. Křížili jsme se s neandrtálci? Jak jsme vlastně migrovali z Afriky? Názory se neustále mění. Některé představy, které byly populární třeba před 30 lety a pak se jim po tři dekády všichni smáli, zase přicházejí do módy. Jak vypadá současné poznání a čemu se budeme smát zítra?
Následující text vychází z přednášky prof. Jana Zrzavého v rámci Biologických čtvrtků ve Viničné.
V současnosti se nacházíme v situaci, kdy se genetické analýzy už neomezují jen na mitochondriální DNA nebo chromozom Y. Různé metody dávají různé výsledky. Celkem snadno se dá vysvětlit, proč mitochondriální Eva žila před cca 200 tisíci lety, zatímco Adam Y před nějakými 100 tisíci. Když v nějaké oblasti Evropy najdeme výrazné rozdíly v příbuzenství v mužské a ženské linii, dokážeme to víceméně zdůvodnit, protože známe místní historii („přišli muži, pobili muže, vzali si ženy“). Když tytéž výsledky získáme v africkém pralese, pak pochopitelně poněkud tápeme.
Každopádně základní dělení současných populací vychází jako:
Křováci (Khoisané) apod. etnika (viz také zde)
Zbytek africké populace
Zajímavé je, že původně toto západo-východní dělení zřejmě trochu kopíruje dělení populací afrických lidoopů. Společnou příčinou jsou nejspíš geografické překážky, přispívající k izolaci populací.
Vedlejší větví zbytku africké populace jsme my „neafričané“. Khoisané byli zřejmě rozšířeni relativně nedávno i ve východní Africe (odkud je vytlačila až bantuská expanze, která vyšla ze západní Afriky); pravděpodobně příbuzní Khoisanům jsou Pygmejové. K oddělení dvou hlavních větví Homo sapiens došlo už hodně dávno, asi před 250 000 lety. Mimochodem, když se stále zabýváme tím, zda se naši předkové křížili s neandrtálci, i Khoisané možná v průběhu své evoluce plodně potkali nějaký africký „nehomosapiens“ (tj. kromě neandrtálců, hobitů z Flores a denisovanů žili asi bratranci Homo sapiens i v Africe).
S asijským Homo erectus se nicméně migrující Homo sapiens už nekřížil, kdo ví, zda se vůbec mohli potkat. Možná na Flores, možná na Jávě. Ovšem je těžko říct, zda hobiti z Flores vůbec patřili k Homo erectus, mají i celou řadu archaičtějších znaků (Homo habilis apod.?).
Viz také zde (hobit mohl být i australopitékus)
První migrace Homo sapiens z Afriky vedla zřejmě přes moře, z Afrického rohu přes jižní Arábii. Cesta suchou nohou na Blízký východ a do Evropy je až pozdější; ta už nebyla z Afriky, ale odněkud z irácko-íránského pobřeží. Proto Homo sapiens z Afriky mnohem dříve osídlil Austrálii než Evropu.
Na Blízkém východě se vše ještě komplikuje tím, že populace Homo sapiens a neandrtálců se zde přelila sem a tam. Pravděpodobně hlavně v důsledku změn klimatu.
Viz Neandrtálci poprvé nad Homo sapiens vyhráli
„Neandrtálské“ geny dnes najdeme nejen v Evropě, ale i v Číně nebo na Nové Guiney a v severní Africe. Což je zvláštní, protože zde neandrtálci podle všeho nikdy nežili (u severní Afriky nad tím můžeme mávnout rukou, protože sem směřovala řada migrací z Blízkého východu atd.). Možná tedy se neandrtálské geny získaly ještě před hlavní migrací, když Homo sapiens žil vedle neandrtálců na Blízkém východě (a posléze se stáhl zpět do Afriky)? A pak už žádné další křížení? (Totiž, v Evropě těchto genů není víc než třeba v Číně. To je divné, vždyť zde oba druhy žily vedle sebe tisíce let Nebo nedocházelo nutně k žádnému křížení, ale tyto geny jsou prostě společné dědictví?
Viz My a neandrtálci – podivnosti nekončí
K tomu vše komplikují Denisované, jejichž status je krajně nejistý. Třeba nemusí jít ani o sesterskou skupinu neandrtálců, ale o potomky starších forem typu Homo heidelbergensis. Kuriozita: Když sečteme geny neandrtálců a denisovanů, pak tedy Papuánci mají až 10 % „nesapientních“ genů.
Viz Třetí druh člověka žil možná nejen na Sibiři
Vše se pak ještě dál komplikuje molekulárními hodinami. Když změříte rychlost mutací mezi generacemi (sekvenujete genom otce a syna apod.), vychází najednou jiná rychlost, než se u molekulárních hodin dosud předpokládalo. Vše se posouvá dále do minulosti. Oddělení člověka a šimpanze je staršího data (cca 7,5 milionů let) – to se nám mimochodem docela hodí, protože jinak Sahelantropus a Olorin, zřejmě cca v lidské linii, jsou datováni na nějakých 6 milionů let, kdy teprve mělo dojít k oddělení.
Komplikací a nejednoznačných výsledků je každopádně hodně, takže nové náhledy jsou třeba i na evropský neolit. Myšlenka výhradně kulturního přebírání je poněkud absurdní – těžko se někomu dívat přes plot a odkoukat od něj zahradničení, ale přitom se s ním nepářit. Navíc z hlediska kvality života byl neolit (alespoň na počátku) zhoršením – proč přebírat životní styl někoho, kdo od svítání do soumraku okopává pole, je podvyživený, napůl bezzubý a ještě trpí chorobami přenesenými z domácích zvířat? Triumf neolitiků byl dán prostě tím, že život na jednom místě umožňoval ženě vychovávat paralelně mnohem více dětí.
