Například Střední Evropa zarostla lesem po skončení poslední doby ledové, od mezolitu byl ale les již mýcen. Od té doby (respektive od neolitu) zde již prakticky neexistuje žádná původní krajina.
V době raného středověku došlo v důsledku ochlazení ještě jednou k návratu lesa. Mnoho polí bylo opuštěno, také v důsledku vylidnění území a posunů obyvatelstva k jihu během stěhování národů.
Naopak ve vrcholném středověku ve Střední Evropě podíl lesa poklesl pod 20 % veškeré obdělávané půdy – dnes dosahuje 30 % a současnost by se vzhledem k trendům dala přímo pokládat za zlatý věk lesa. Sice i nadále přetrvává stav z vrcholného středověku, kdy lesy jsou spíše „ostrovy“ v zemědělské (a nověji zastavěné) půdě, nicméně ostrovů přibývá.
Zdroj: Wolfgang Behringer: Kulturní dějiny klimatu, Paseka 2010
Poznámky:
– Ostatně podíl zalesnění stoupá i celosvětově.
– To samozřejmě neznamená, že musíme být nadšeni třeba smrkovými monokulturami.
– Zajímavá je v tomto ohledu i etymologie: kolik místních názvů nějak upomíná na mýcení či vypalování lesa? Autor uvádí příklady z angličtiny, němčiny a francouzštiny, jak to vypadá v češtině?
