Právě vyšlý český překlad knihy Darwinovy ceny (http://www.motto.cz/show_book.asp?bid=330) je samozřejmě především legrace, nicméně minimálně vzhledem ke svému názvu snad stojí za to se na sbírku idiotských smrtí podívat i očima evoluční biologie…
Autorka sama biologii vystudovala, takže následující text je spíše snahou věci vyjasnit, než ji opravovat. Ostatně, stejně mám podezření, že evoluční povídání je přidáno jakoby dodatečně, aby se seznam kuriózních úmrtí nějak "teoreticky zarámoval".
Hlavní otázka u Darwinových cen zní, jak je možné, že se blbost podobná popisovaným případům vlastně vůbec může vyskytovat. Jak to, že ji přírodní výběr dávno neodstranil?
První vysvětlení – evoluce člověka a příslušná selekce probíhala v jiných podmínkách, než žijeme dnes. Jistě jsme nebyli selektovaní na práci s výbušninami, automobily či střelnými zbraněmi.
Druhý výklad – ona popisovaná stupidita může klidně být daní za evolučně užitečné vlastnosti. Člověk, kterého poprvé napadlo ulovit mamuta, měl vlastně také "nezdravou odvahu". A nakonec, ochota riskovat, uvádět se do nebezpečí a vůbec různě vyvádět byla nejspíš pozitivně selektována pohlavním výběrem. Než dotyčný při jednom ze svých tanců nad propastí přišel o život, stihl ještě někoho okouzlit a předat své geny dál.
Podle mého názoru je nicméně nejadekvátnější poznámka třetí: Vzniknout a vzápětí zase zaniknout může cokoliv. Podobně jako se genetické defekty mohou letálně projevit už v prenatálním stadiu a podobně jako se rodí lidé s poškozením mozku, jiného nositele škodlivých mutací (ať už genů či memů) mohou tyto zabít až v dospělém věku a přitom nemají tak "viditelně organickou" povahu. Ve skutečnosti by bylo potřeba vědět, jakou hladinu "sebelikvidačního chování" můžeme očekávat pouze na základě mutací a variability. Kolik odesilatelů dopisové bomby může potom, co se jim zásilka vrátí jako nedoručená, tuto otevřít a připravit se tak o život? Jaká míra/zastoupení takového chování v populaci je "normální"? Teprve pokud zjistíme, že se setkáváme s jinou než normální mírou, bychom měli hledat speciální vysvětlení.
Ale protože se těžko shodnout na nějakých procentuálních hodnotách "stupidity", nejspíš stojí za to problém ještě jednou přeformulovat: Speciálního vysvětlení si žádá pouze takové chování, které přetrvává nějak stabilně, je předáváno (opět bez ohledu na to, zda geneticky či memeticky) a nemusí vznikat stále znovu jen "chybnou mutací".
A ještě jedna poznámka k úvahám obsaženým v knize: Evoluce člověka asi neprobíhala ani tak "proti mamutům", ale spíše proti jiným lovcům mamutů. Pročež dumání ve stylu – jak je možné, že druh, který dosáhl takové dominance, může obsahovat jedince chovající se takhle idiotsky, problém také spíše míjejí.
Toto jsou však opravdu pouze dodatky na okraj. Kniha Darwinovy ceny je především velká legrace a o evoluční biologii v ní jde až někde v dalším plánu…