Obří lidoop Gigantopithecus figuroval už ve starších publikacích, které se zabývaly evolucí člověka. Zde byl ovšem situován do doby dávné, před nějakými 6 miliony let, a taktéž dávno měl vyklidit pole. Wikipedie dnes uvádí, že přežíval mnohem déle, až do doby před nějakými 300 tisíci lety.
Výzkumníci ze Senckenberg Research Institute na University of Tübingen nyní zveřejnili nové informace týkající se především vymření gigantopitéků. Podle nich k tomu došlo dokonce teprve před nějakými 100 000 lety. Samozřejmě: řekne-li se pouze Gigantopithecus, jde o rod, který mohl zahrnovat různé druhy žijící v různých dobách. Nicméně i tak je překvapivé, že představitelé největších primátů s námi vydrželi tak dlouho.
Ono ovšem prakticky vše týkající se gigantopitéků je nejasné, a to včetně té rekordní hmotnosti. Výška lidoopa (na 4 nohách) se odhaduje mezi 1,8 a 3 metry, hmotnost mezi 200 a 500 kg. I když vezmeme v potaz třeba pohlavní dimorfismus, rozptyl je to až příliš velký. Na druhé straně se není moc co divit, protože fosilní nálezy jsou představovány jen zuby a čelistmi.
Jasno nemáme ani ve stravě. Gigantopithecus je pokládán za vegetariána, jindy za všežravce a ještě další ho mají za obdobu pandy, tj. tvora živícího se téměř výlučně bambusem. Nová interpretace dává na základě analýzy zubní skloviny za pravdu první možnosti: vegetarián, ovšem nespecializovaný co do potravy. Úzká specializace však platila pro biotop: tito lidoopi žili výhradně v (pra)lese, nedokázali se uživit v otevřenějších prostorách savan. A to i přesto, že potravu sbírali pouze v dosahu své výšky, na stromy nešplhali (poznámka: jak se tohle pozná třeba ze stoličky?).
Gigantopitékové obývali oblasti v jihovýchodní Asii, asi od Pákistánu po Čínu/Vietnam. Jak se během pleistocénu měnilo klima a hranice lesů různě posouvaly sem a tam, gigantopitékové se jako velmi specializovaná skupina nedokázali přizpůsobit a vymřeli. Proč přežili jejich (opět: snad) celkem blízcí příbuzní, orangutani, kteří vedou zřejmě i podobný způsob života? Možná prostě proto, že jsou menší a mají pomalý metabolismus, takže nějak přečkají i chudé roky na chudých lokalitách. Gigantopitékus toho možná potřeboval sníst tolik, že v těžkých dobách hustota populace klesla tak, až to vylučovalo přežití druhu (např. partneři se už ani neměli šanci potkat apod.).
Zajímavá je otázka, zda se s gigantopitéky setkávali lidé z rodu Homo, třeba východoasijské formy Homo erectus nebo později jižnější větve denisovanů. Nic o tom nevíme, na nalezištích lidí se nenašly žádné zbytky gigantopitéků, které by se daly vykládat třeba tak, že naši obří bratranci byli „vyloveni“. Možná se lidé a gigantopitékové v hloubi pralesů zcela míjeli. A náš druh Homo sapiens migroval do příslušné oblasti zřejmě až poté, co gigantopitékové vymřeli – ale samozřejmě stačí jeden nález (viz Flores), aby i tohle bylo rázem jinak.
Zdroj: ScienceDaily a další
