U nás se čím dál častěji setkáváme nejen s československým, ale i se saarloosovým vlčákem, ale wolfdoů je…
Proč se vlk a pes kříží dnes? Z čistého zájmu (lidí – v Německu to takto zkoušeli dokonce s vlky a královskými pudly). Náhodou (viz knihy J. Londona – ale netřeba jím příliš věřit). Ze snahy psí plemeno „oživit“, potlačit degenerativní choroby, získat zvíře odolné podobně jako vlk, zvýšit jeho průměrnou délku života. Nebo prostě získat „něco, co vypadá jako vlk, ale chová se jako pes“ a pak se s hafanem třeba fotografovat.
Poslední „estetická“ motivace se kupodivu neomezuje na moderní civilizaci. Wikipedia mezi plemeny wolfdogů popisuje i křížence z mexického Teotihuacanu. Za věrohodnost těžko dát ruku do ohně, kdo z nás vůbec ví, že v Mexiku žili nejen kojoti, ale i vlci… (prý poddruh Canis lupus baileyi)?
Wikipedia každopádně vychází z následující článku (PDF). Shrnuto, v Teotihuacanu byly dle tohoto textu nalezeny kostry wolfdogů, zřejmě obětovaných bohu Xolotlovi. Na wolfdogy se usuzuje z anatomie.
Izotopová analýza kostí vedla k závěru, že se živili především kukuřicí a další rostlinnou stravou – šlo tedy o zvířata chovaná v zajetí. (Naopak jiné kosti na místě objevených šelem prozrazují masitý jídelníček; ty byly prostě chycené/ulovené.) Motivem zřejmě bylo předložit bohu „vlka“, ale trochu si to celé usnadnit. Kříženci, asi šlo o stabilní chov, byli v zajetí ovladatelnější a lépe snášeli lidský jídelníček.
Ostatky byly nalezeny v tunelech, které zřejmě nějak symbolizovaly pohyb slunce po obloze. Vše se datuje do 8.-12. století, tedy až po době, kdy byli v Teotihuacanu postaveny slavné pyramidy. Místo v té době už nebylo žádným politickým centrem.
Poznámky:
– Je to poněkud kruté a nechutné, nicméně my zase chováme zvířata, abychom je snědli. Ono v pozdním předkolumbovském Mexiku, kde bohy bylo třeba neustále sytit krví desetitisíců lidí, to asi prostě „tak chodilo“. 8.-12. stol. odpovídá v Mexiku toltéckému a chichimeckému období, kdy se oproti klasickému období Teotihuacanu kult získával stále krvavější podobu.
– Celé to trochu připomíná Promethea, jenž se pokusil bohy ošidit tím, že jim kosti a vnitřnosti pomazal tukem. Z pohledu západních monoteismů to ovšem působí absurdně – nelze ošálit někoho, kdo je všemohoucí, vševědoucí apod.
– Bůh Xolotl je znázorňován s tváří psovité šelmy, ale těžko se v tom vyznat (snad souvisí i Xolotl – kojot? Kojot má být právě z mexického nahuatlu, jímž mluvili Toltékové a Aztékové).
