Existují druhy zvířat, mezi nimiž dochází především v hovorové řeči k častým záměnám. Jak je to například s ne právě oblíbenými hlodavci, tedy s krysou a s potkanem?
Podle knihy Gospodina Sveštarova (Tajemný svět zvířat) žily v Evropě původně hnědé krysy, které se k nám zřejmě dostaly při nájezdech kočovníků ze středního východu (Hunové apod.).
Vojáci vracející se z křížových výprav přivezli zejména v podpalubí lodí nový druh: černé krysy s delšími ocasy, které pak zřejmě byly mj. spoluodpovědné i za morové epidemie 14. století, kdy černá smrt téměř vylidnila Evropu.
Hnědé krysy v souboji s černým konkurentem podlehly a posléze zcela vyhynuly. Vláda černých krys však netrvala věčně: V 18. století se do Evropy dostal z Asie další druh, potkan Rattus norvegicus. Černá krysa mu celkově nemohla odolávat (byla mj. mnohem menší) a zdálo se, že ji čeká stejný osud, jaký ona sama připravila svým hnědým příbuzným.
Pak se však ukázalo, že niky obou živočichů se stoprocentně nepřekrývají. Potkani dávali přednost spíše sklepnímu prostředí, byli mj. dost těžcí pro šplhání. Krysy proto přežily zejména v oblasti půd a vyšších pater domů, zatímco vláda nad podsvětím přešla do rukou potkanů.
Krysy a potkani samozřejmě nejsou jedinými druhy, u nichž dochází k záměnám. Něco podobného se děje i v případě vran a havranů. Ptáky, které dnes můžete v českých městech potkat, jsou vesměs havrani. Vrány jsou poněkud menší, šedší a na rozdíl od spíše vegetariánských havranů se jedná o všežravce preferující maso. A aby to nebylo tak jednoduché, záměny se stávají i mezi havrany a krkavci, kdy není pořádně jasné ani to, kým byl vlastně pták ze slavné Poeovy básně.
