Jak v průběhu dějin kolísala výška člověka? Samozřejmě platí, že tato veličina má genetickou komponentu, tj. závisí např. na národnosti/etnické příslušnosti. Nicméně stejně tak platí, že výška je odrazem dalších faktorů, třeba kvality výživy v dětství. Proto můžeme vývoj lidské výšky chápat i jako určitý indikátor "životní úrovně" v tom kterém období.
Jako velký zlom se zde jeví počátky zemědělství. Náhle došlo k poklesu potravní rozmanitosti, téměř veškerou stravu zajišťovalo několik pěstovaných plodin a doma chovaných zvířat. Výsledkem byly deficience (minerály, vitamíny…). Výška lidské postavy se po příchodu zemědělství téměř všude snížila (o cca 9 cm). Teprve ve 20. století bylo dosaženo průměrné výšky, kterou pozorujeme na kostrách z mladšího paleolitu.
Zemědělství vedlo i ke zkrácení průměrné délky života; na vině zde byly především choroby vázané na trvale žijící populace. Ačkoliv nelze jednoznačně říct, že paleolitičtí lovci se stěhovali, zatímco neolitičtí zemědělci žili usedle, přesto došlo k posunu tímto směrem. Ještě větší ráj pro infekční choroby nastal po vzniku měst.
Většina infekčních chorob má určitý "spodní práh" potenciálních přenašečů, pod kterým začnou mizet. Pro spalničky je například tento práh opravdu vysoký, až 300 000 lidí. (I proto je očkování mimochodem účinné i tehdy, pokud se mu nepodrobí úplně všichni; potenciálních obětí infekce není pak dost)
Mnohé choroby lidé získali také od chovaných zvířat. Zejména viry jsou v tomto ohledu schopné poměrně snadno mezidruhových přeskoků. Tak chřipka zřejmě původně sužovala prasata, malárie domácí ptáky, neštovice zase krávy.
Dalším neduhem, které s sebou přineslo zemědělství, bylo opotřebování chrupu. V mouce prvních zemědělců byl zřejmě vždy přítomný prach a drobné kaménky; v hrobech díky tomu nacházíme mrtvoly se zcela obroušenými zuby.
S příchodem neolitu tedy poklesla kvalita života a zřejmě i jeho průměrná délka. Jak jsme již na Science Worldu několikrát psali, mladší doba kamenná s prosadila asi především díky tomu, že žena mohla současně vychovávat větší počet dětí. Neolitické populace svoji konkurenci prostě přečíslily (a díky početní převaze eventuálně vybily).
Z genetického hlediska lze celou situaci vidět tak, že ono "zhoršení kvality života" nezabránilo příslušným genům (a memům), aby se v populaci šířily. Ono "zhoršení" zabíjelo své nositele pomaleji, než stačili geny a memy předávat dál…
(Zdroj: Steven Austad: Proč stárneme, Mladá fronta, Praha, 1999)
