Použita byla nová metoda, kdy se měřil ne lesní pokryv, ale přirozené rádiové vlny emitované ze zemského povrchu.
Podle vědců z australské University of New South Wales, jejichž článek který byl publikován v Nature Climate Change, hraje v celkové bilanci roli několik faktorů.
V Číně probíhají rozsáhlé projekty zalesňování, přímo organizované státem nebo jím ekonomicky podporované. V řadě pouští a savan více prší, a to jak v Africe, tak i Austrálii a Jižní Americe (v severní Austrálii se jedná o poněkud překvapivý proces, protože ve zbytku světadílu panovala spíše sucha a i na severu běží urbanizace). V Rusku a bývalých sovětských republikách zase lesem zarůstá opuštěná zemědělská půda.
Úbytek vegetace související s odlesňování naopak probíhá především v Amazonii a v indonéské části Bornea.
V savanách i pouštích v posledních letech kromě srážek může hrát roli i zvýšená fotosyntéza následkem stoupajících koncentrací oxidu uhličitého (viz také: Rostoucí hladina CO2 způsobuje zelenání pouští). Což ale podle studie v celkové bilanci neznamená, že by množství CO2 dále nestoupalo. Rizikem prý může být, kdyby kvůli změnám srážek v savanách a polopouštích zase nastoupilo sucho. Obecně právě role těchto oblastí na celkové toky uhlíku prý byla dosud podceňována, i když množství vegetace na metr čtvereční je zde samozřejmě mnohem nižší než v deštném pralese či v tajze (viz také: Pouště z atmosféry vychytávají přebývající uhlík).
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Jak v ČR? Viz pokles množství zemědělsky využívané půdy, zarůstání „novou divočinou“, vznik satelitních městeček…
