Jedná se o první rybu, u niž byla taková schopnost zaznamenána. Japonský sumec obývá poměrně omezený prostor mezi jihem Japonských ostrovů, Rjúkú a Tchaj-wanem. Živí se především červy, kteří lezou písečnými tunely hloubenými v mořském dně.
Ryba dokáže červa „vysát“ z ústí tunelu, vyhýbá se ale tunelům prázdným. Podle čeho se orientuje? U dna bývá tma, experimenty v akváriích opravdu potvrdily, že sumec je úspěšným lovcem i v naprosté temnotě.
John Caprio z Louisiana State University v Baton Rouge a jeho kolegové nejprve předpokládali, že ryba má chemický nos, kterým detekuje aminokyseliny nebo jiné látky produkované mnohoštětinatými červy. Zkoušeli rozprašovat tyto chemikálie, červy však nepřilákali.
Ukázalo se, že japonský sumec detekuje jemné změny v pH, které jsou důsledkem oxidu uhličitého vydechovaného červy. Prostředí sumců mívá pH 8,1 až 8,2, ryba dokáže poznat pokles právě už o 0,1 bodu (lze si přepočítat, kolika molekulám to odpovídá). Ryby lze zmást, dostanou-li na výběr mezi prázdnými tunely, u některých z nich je voda okyselena. Skutečně tedy loví podle pH.
Plotosus japonicas je první rybou, u níž byla tato metoda popsána. Autoři výzkumu, který vyšel v Science, se ale domnívají, že by nebylo překvapivé, kdyby se tato schopnost vyvinula i jinde.
Klesne-li pH vody pod 8, sumci to na pohled nijak nevadí, ale jeho nos začne selhávat, a hrozí mu tedy smrt hlady. Pokud klimatické změny způsobí opravdu okyselování oceánů, pak může mít problém. Na pomalý pokles pH by se ale možná dokázal adaptovat…
Zdroj: NewScientist
Poznámky:
– Taková metoda má ale smysl jen ve velmi chudém prostředí, je strašně nespecifická; sumec by takhle nedokázal odlišit kořist od jiného organismu.
– Jinak orientace podle chemických gradientů je známá. Komár si svou oběť nachází na podobném principu, podle koncentrace oxidu uhličitého (i když jindy se tvrdí, že má spíš termovizi).
