Někteří živočichové jsou v tomto ohledu „magnetičtí“ již od přírody, např. některé motýli, tažní ptáci nebo zřejmě také lišky (viz Lišky skáčou podle magnetického pole Země) a krávy (viz Satelitní snímky Google Earth odhalily, že krávy hledí k pólu), kteří dokáží vnímat zemské magnetické pole (tedy mají v organismu cosi jako „magnet“, i když o jeho podstatě často nic nevíme). Kvasinky tuto schopnost ovšem normálně nemají.
Profesorka biochemie Pamela Silver byla při přípravě magnetických kvasinek motivována především praktickými důvody. Mohlo by jít o technologii, která totiž umožní takto označené buňky oddělovat magnetickým polem od těch běžných. Podobná metoda by měla být použitelná prakticky u všech buněk, i v rámci mnohobuněčných organismů. Jak na to? Pokud do buňky vpravíme železo, mohlo by se pohybovat účinkem magnetického pole. Kvasinka ovšem železo uzavře do zvláštních váčků, čímž tento prvek (v podobě uhličitanu apod.) imobilizuje. Vědci proto v buňce zablokovali tvorbu proteinu, z něhož se tvoří tyto váčky. Také objevili gen, který je za syntézu tohoto proteinu odpovědný, a stejně tak i nadřazený gen regulační. Ten představuje zřejmě nejúčinnější místo pro příslušný zásah. Zdá se, že podobný metabolický mechanismus přitom funguje ve všech eukaryotických buňkách.
Magnetické buňky lze třeba oddělovat při procesech dekontaminace nebo je nechat interagovat s elektronikou/neživými zařízeními. Tímto způsobem by se v tkáňovém inženýrství mohl usměrňovat růst buněk, jež bychom přiměli, aby vytvářely „lešení“ na míru. Třeba se podaří připravit i buňky, které na magnetické pole budou reagovat nejen pohybem, ale i růstem nebo změnou teploty. Magnetické buňky vpravené do organismu v rámci terapie půjde zase sledovat pomocí nukleární magnetické rezonance.
Výsledky výzkumu byly publikovány v Plos Biology.
