Někteří mloci jsou schopni podle okolností se buď množit již ve stadiu larválním ("pulce"), nebo dokončit svůj vývoj až do fáze dospělého obojživelníka. V prostředích, kde je výhodné fungovat pouze v larválním stadiu, mizí schopnost vůbec dokončit metamorfózu. Má to něco společného s lamarckismem? Skutečně se zkušenost mloků nějak zapisuje do "genů"?
Odpověď zní: ano, zkušenost se "nějak" zapisuje do genů, s lamarckistickým vysvětlením to však nemá společného nic.
V prostředí, kde je výhodné se moci rozhodovat, zda dokončit vývoj, nebo ne, probíhá selekce proti mutacím genů, které jsou za metamorfózu zodpovědné. Jednomu genotypu tak stále odpovídá více možných fenotypů (na tom zase není nic tak divného, byť u mloků je rozdíl mezi oběma fenotypy/ontogenezemi dosti radikální).
V horských či pouštních jezerech (kde pro mloky nemá smysl se měnit, neboť by mimo vodní prostředí stejně nemohli pořádně existovat) přetrvávají populace ve stadiu nedospělém. Proti mutacím, které nějak naruší schopnost metamorfózy, nepůsobí žádná selekce. Příslušné mutace se hromadí, až populace mloků zcela ztratí schopnost přeměny.
Tak se jejich "životní zkušenost" opravdu zapíše do genů, ovšem mechanismy standardně darwinovskými.
Obecně – tam, kde je výhodné realizovat pouze část z původně možných fenotypů, jsou geny pro ty ostatní posléze degradovány. Celý proces se označuje jako genetická asimilace.
Zdroj: Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce, Paseka, Praha, 2004 a další
Poznámka: Na jiné úrovni by se analogické procesy daly vysledovat i ve fungování lidské společnosti.
