V březnovém Vesmíru kromě jiného zaujaly dva materiály: Jak korálové útesy přežily předloňskou cunami, dále pak podrobný článek o šíření moderního člověka z Afriky.
Václav Cílek v článku "Cunami a pytláci korálů" ukazuje, že míra katastrofy způsobená cunami kupodivu příliš nezávisela na geomorfologii pobřeží. Na obdobných místech byla vlna někdy ničivá, jinde se obešla bez lidských obětí. Je možné, že za tyto rozdíly může stav korálových útesů. Kde byla korálové hradba zničená, tam se cunami projevila ničivěji. Lépe přežila místa, kde jsou útesy chráněny a využívány především jako turistická atrakce. Některé ostrovy, byť ležely přímo v dráze vlny, nebyly zasaženy vůbec.
Vzniká otázka interpretace: Je ochranný účinek korálů prostě vedlejším efektem? Proč by koráli měli chránit pobřeží, když jim samým cunami nevadí a je se přes ně přelije? No, podle všeho vadí – vadí jim vlna vracející se od pobřeží, která s sebou nese jíl, písek a hromadu dalšího materiálu. Takže v evoluční výhodě jsou útesy, které se postaví vlně do cesty a k pevnině ji vůbec nepustí…
Jiří A. Svoboda píše v článku "Lidská revoluce – byla, nebo nebyla?" o počátcích šíření moderního člověka z Afriky. Ukazuje, že například šíření do Evropy se mohlo dít ve více vlnách, kdy naši předkové byli zpočátku – pravděpodobně v nějakém z chladnějších období – opět vytlačeni neandrtálci (kteří v určité době expandovali až do oblasti Blízkého východu – významné přitom je, že pozůstatky neandrtálců jsou zde mladší než první pozůstatky Homo sapiens ze stejné oblasti).
Expanze moderního člověka do východoasijské oblasti se odehrála dříve než ta evropská (stáří 60 000 let pro první osídlení Austrálie).
Zajímavé ale je, že určité technologie (hroby, reprezentativní umění) mladšího paleolitu se podle všeho objevily dříve v Evropě či na Blízkém východě dříve než v Africe. Migrace ani kulturní přenosy tedy nebyly zdaleka jednosměrné.
