Představte si, že jste historik, odborník na Karla IV. Četl jste všechny dokumenty, prošel jste veškeré nálezy. Sledujete ho od kolébky až do hrobu, znáte jeho pocity a motivace, jeho slabé stránky. Jste s ním, když uskutečňuje své vize. Znáte ho lépe než svoji manželku. Jediný problém je v tom, že žijete v jednadvacátém století. Chodíte sice každý den do práce kolem staveb, které dal Největší Půlčech postavit, ale velmi pravděpodobně ho nikdy osobně nepotkáte.
A najednou se vám dostane do ruky kniha od lidí, kteří Karla IV nemají rádi. Ne, že by proti nebohému panovníkovi měli něco osobního. Mají jenom hlavu plnou trpaslíků. Věří v ně a spatřují v nich smysl života. Podstatou jejich víry v trpaslíky je, že všechny kamenné stavby v Praze postavili právě trpaslíci. A Karel IV je štve. Díky němu už lidi na trpaslíky tolik nevěří. Rozhodnou se tedy, že s ním skoncují. Začnou psát knihy o tom, že s Karlem IV to vlastně vůbec není tak jisté. Mluvil s ním snad někdy někdo? Každý rozumný člověk přeci ví, že tak krásný a dokonalý Karlův most nemohli postavit lidé. Karlova univerzita? Co vás vede? Jak by takové monstrum mohl založit jeden jediný člověk? Víte, kolik má děkanů? Cítíte, že si s tím autor musel dát hodně práce. Je rafinovaný. nikdy přímo nenapíše, že je dobré věřit v trpaslíky, ale s Karlem IV se nemazlí. Prakticky v každé větě napadá jeho existenci. Viděl jste snad Karla IV? Viděla ho vaše matka? Tak jak proboha víte, že žil?
Co si jako historik budete myslet? Že je autor knihy dement, i když se honosí doktorátem? To přece ale nemůžete do napsat do recenze. Nebo by bylo lepší se o takových knihách vůbec nezmiňovat a tvářit se, že neexistují? To je poněkud zbabělé a navíc se připravíte o zábavu.
Kniha dr. Wellse Ikony evoluce by mohla být bez větších okolků odhozena mezi brak stejného ražení vydávaný nakladatelstvím Návrat domů. Možná by to ale byla škoda. Ne snad, že by stála za koupi, to ani omylem. Pokud se ke knize ale přeci jen nějak dostanete, doporučuji ji před roztrháním na cigaretové papírky prozkoumat trochu detailněji.
Ikony uvítají především studenti propagandy a manipulace veřejného mínění, pokud se něco takového někde vyučuje. Přesněji řečeno, tak studenti prvního ročníku. Čtenář musí být opravdu hodně natvrdlý, aby mu nedošlo, jakým memem je autor nakažen. Pánbůh na vás civí mezi řádky prakticky neustále. Je ovšem pikantní, že se přímo v textu pánbůh prakticky nevyskytuje. Wells se jenom pokouší shazovat evoluční paradigma, sám ovšem úzkostlivě žádnou alternativu nenabízí, jen čtenáře horlivě nabádá aby přemýšlel, aby správně hodnotil důkazy, aby hledal pravdu.
Styl argumentace je opravdu pozoruhodný, byť v rámci fanoušků kreace ne nějak výjimečný. Inspirace Trockým a Goebbelsem se nezapře. Kdyby knihtiskař Josef Váchal na konci jistého nejmenovaného filmu nelisoval Krvavým románem, ale Ikonami evoluce, netekla by rudá krev, nýbrž dehtově černá demagogie. Do čí bijící manipulace s citáty, manipulace s fakty, překrucování argumentů, vyložené lži, vkládání nesmyslných výroků do úst oponentů a jejich následné jásavé hanobení. A zároveň s tím neustálé obviňování evolučních biologů z přesně těchto praktik. Ikony evoluce jsou čirá esence propagandy.
Pro hravé povahy by mohlo být zábavné ve knize rozplétat polopravdy a logické úskoky, i když je to asi nebude bavit dlouho. Pro případného znalce kreacionistické literatury je roztomilé sledovat, jak kreacionističtí autoři postupně zařazují do repertoáru nové kousky z biologických věd, pochopitelně patřičně předžvýkané, aby hrály pánubohu do not. V Ikonách evoluce se dočtete třeba i o homeotických mutantech octomilek.
Pokud by někdo měl Ikony evoluce číst za trest, pak nikdo jiný, než autoři většiny učebnic biologie. Kapitola o evoluci bývá učebnicovější, nanicovatější a průšvihovější než jiné a kdyby šli dotyční autoři do sebe, Wells by utřel a neměl by o čem psát. Ikony evoluce jsou totiž o hanobení toho, o čem se Wells domnívá, že jsou „důkazy evoluce“. A jak sám uvádí, má to z běžných amerických učebnic, přičemž je nutné dodat, že většina českých učebnic biologie by dr. Wellsovi posloužila stejně dobře. Učebnicové „důkazy evoluce“ bývají vskutku slaboduché. Pak je úplně snadné vytvořit více či méně zručný dojem, že je autor bravurně zpochybnil. Souvěrec Behe pak může na přebal Ikon evoluce srdnatě napsat „J. Wells ve své práci jednoznačně demonstruje, že učebnicové příklady darwinistů vybrané jako pilíře jejich teorie jsou falešné nebo zavádějící. Co to vypovídá o jejich vědeckých standardech? Proč bychom měli věřit dalším jejich příkladům?“
Ve skutečnosti by měl Wellse vyargumentovat každý student biologie. Stačí se zamyslet nad tím, co v Ikonách není. Kupříkladu tam nejsou ty doopravdy zajímavé a fungující doklady evoluce – zaprvé hierarchické uspořádání přírody a zadruhé očividná zoufalá nedokonalost a zflikovanost živých tvorů. Obojí nevyhnutelně ukazuje buď na evoluční historii nebo na designéra z ústavu pro choromyslné. Moc rád bych viděl, jak by se Wells srovnal třeba s tím, že mitochondrie a chloroplasty jsou bakterie, s kruhovým bakteriálním genomem, bakteriálními ribozómy a bakteriálním vším ostatním. Pravděpodobně nějak tak, jak se srovnává s tím, že ptáci jsou dinosauři. Autorova argumentace, kterou se zřejmě pokouší zpochybnit (evoluční) původ ptáků na straně 105 by rozesmála i Rain Mana. Tvrzení, že ptáci jsou dinosauři, většinu lidí, včetně mnoha biologů, zarazí jako cosi velice podivného. Ačkoliv kladistici při tom vycházejí ze své teorie, potírají tím rovněž zdravý rozum. Ptáci a dinosauři si mohou být v určitých ohledech podobní, ale zároveň jsou také hodně odlišní. Jde o hezky syrový příklad podstaty kreacionistického uvažování. Něco, například původ ptáků, vznik buňky, vznik oka, vznik enzymové kaskády srážení krve, prakticky vlastně cokoliv s evolucí je podivné, nepochopitelné, nepředstavitelné. A proto musí existovat pánbůh, pardon – inteligentní designér – aby to něco mohl milostivě stvořit. Téhle duševní nedostatečnosti by se mohlo říkat třeba „Beheho demence“, přičemž encykolepdické heslo by znělo: Beheho demence = veřejně vyhlašovaná tvrdošíjná neschopnost si představit něco, co je ve skutečnosti představitelné docela prostě a jednoduše. Docela chápu bezbrannost amerických biologů. Je to jako kdyby přišel pán s digitálním fotoaparátem a urputně by tvrdil, že v té podivnosti musí být skřítek se štětcem a s barvami, jinak by to v žádném případě nemohlo fungovat. On si to prostě nepředstaví. A pak by se dožadoval oprav příruček pro uživatele, protože LCD čipy jsou jen teorie a je přece třeba poctivě zkoumat fakta.
Lahůdky jako je ta o původu ptáků najdete skoro na každé stránce. Místy přemýšlíte, za co tenhle člověk mohl dostat ten svůj doktorát, co všechno může s člověkem udělat náboženství a nakolik se na tom blábolení podílí příšerný český překlad.
Až dosud jste možná získali dojem, že Ikony evoluce jsou jenom taková zábavná hříčka. Wells ovšem není jen vypravěč pohádek, je i poněkud paranoidní svatý bojovník. Neustále obviňuje své neostře definované protivníky ze lží, z demagogie, z konspirací, z ateistického spiknutí. A po slovech přichází i s činy. V poslední kapitole najdete oddíly „Jsou to i vaše peníze“ a „Co s tím můžete dělat“, které navádějí k občanským nátlakovým akcím s cílem šikanovat pedagogy a vědce skrze státní financování. V USA to funguje jinak než u nás a hlas lidu tam může být občas docela slyšet. Evoluční atmosféra za Atlantikem rok od roku houstne, v některých oblastech se studenti s pedagogy o evoluci baví tajně, až po vyučování.
V poslední kapitole najdete i věty jako „Proto by si měli biologové vyčistit vlastní dům dřív, než to daňoví poplatníci budou muset udělat místo nich.“ nebo „I zemědělství si počíná úspěšně bez pomoci darwinismu.“ Pro našince povědomé, že? Stalinista 50tých let by zamáčkl slzu dojetím. A co čtenář roku 2005?
Kreacionisté, mezi než Wells zjevně patří, jsou zcela reální uctívači trpaslíků našeho věku. Svá kázání vydávají za „vědu“, přičemž samotné vědce označují jako lháře a podvodníky. To všechno proto, že jim evoluční vidění světa kazí vyhlídky na život věčný, nábor nových oveček nebo čert ví, co vlastně.
Jak naložit s takovými knihami? Hodně špatný příklad toho, jak se ke kreacionistům chovat poskytuje guru sobeckého genu Richard Dawkins. Hned v úvodu Slepého hodináře, knihy, která má obhájit evoluční paradigma v očích široké veřejnosti, znechuceně příkře odsuzuje jakousi studentku, která si dovolila na besedě s ním žertovně naoko předstírat kreacionistku. A ve zbytku Slepého hodináře vysvětluje evoluci tak příšerně složitě a zoufale nezáživně, že i vyškoleného biologa zvyklého na ledacos bolí hlava. Ve Slepém hodináři najdete vtipy, dokonce ucházející, ale bohužel jenom dva. Nakonec se ani kreacionistům nedivím, že mají z Dawkinse legraci.
A nějaká jiná možnost? Nejlepší lék proti fanatismu a omezenosti na světě, totiž nadsázku a moudrý brutální humor excelentně předvádějí například pánové Trey Parker a Matt Stone, v nejucelenější podobě v legendárním South Park: Bigger, Longer, Uncut. Pokud jste to někdo neviděl, tak se s tím raději ani nechlubte. Kreacionisté neargumentují, kreacionisté kážou. S kazatelem se nedá diskutovat. Můžete ho ale sofistikovaně zesměšnit a když se vám to povede, tak to funguje moc dobře. Riskujete jenom, že to dotyčnému nemusí dojít.
Podle mého soudu se Ikony evoluce i další podobná dílka mohou ve štvavé demagogii směle měřit i s Mein Kampfem. Zakazovat je je ale slabošské a nevýchovné. Na druhou stranu, když už mají někteří lidé pochybné sklony přikládat moudré komentáře k Hitlerovi, co to dopřát i Wellsovi? Ikony evoluce sice zatím neponoukají k holokaustu učitelů biologie, ale čert ví, co vyjde příště. Autor sám poskytuje zajímavé řešení. V příloze B navrhuje varovné nálepky do učebnic biologie. Pokud si někdo myslí, že je to jenom jeho trapný pokus o vtip, nechť se nechá vyvést z omylu. Podobné nálepky se už do klasických učebnic jako je Cambellova Biology v některých oblastech USA lepí.
Na titulní stránce Ikon evoluce by se jistě důstojně vyjímala samolepka pozměňující zde citovaný výrok oblíbeného kreacionistického mudrce, okresního soudce Grahama „Jakýkoliv člověk průměrné inteligence by měl být s trochou píle schopen prokouknout a setřít každý vědecky se tvářící blábol.“ U knihkupců vídám Ikony evoluce pravidelně, dobrovolnosti a nakonec ani kreativitě se meze nekladou.
There’s a bunch of birds in the sky
And some deers just went running by …
