Život jako tepelný stroj – tato metafora není jen filozofickou vizí (např. Stuarta Kauffmana), ale může jít i o zcela běžné tázání, které se snaží zjistit, proč souši a mořím dominují teplokrevní savci, zatímco říčním ekosystémům spíše studenokrevní krokodýli. A samozřejmě nemůže chybět otázka, jak a proč se teplokrevnost v evoluci vyvinula a zda teplokrevní byli třeba dinosauři…
V knize Chrise Laverse "Proč mají sloni velké uši" se řeší otázky právě tohoto druhu – vše, co se nějak týká metabolismu a termoregulace organismů. Jak lze tušit, nezvykle obří sloní ušiska budou tedy sloužit hlavně k ochlazování. Odtud je pak už jen krůček k úvahám na téma dalších sloních zvláštností (chobot, nepřítomnost srsti apod.). Lavers se však zaměřuje nejen na podobné kuriozity, ale snaží se vždy dojít k nějakému zobecnění.
Záběr textu je velmi široký. Víte, že i některé rostliny jsou třeba schopné udržovat vyšší teplotu než jejich okolí?
Co se týče teplokrevnosti dinosaurů, kniha představuje podrobný přehled argumentů pro i proti bez jasného závěru. S tím samozřejmě souvisí otázka, za jakých podmínek je termoregulace výhodná a jakými evolučními mechanismy se v evoluci – minimálně dvakrát nezávisle na sobě – vyvinula. Byla adaptivní stálá tělesná teplota, byla výhodná vysoká (vyšší než okolí) tělesná teplota nebo bylo cílem mít výkonnější metabolismus? Proč dinosauři nejprve převálcovali teplokrevné savce, aby pak jejich potomkům byli nuceni vyklidit pole?
Proč už po zániku dinosaurů nedošlo ke vzniku obřích plazů? (a nedošlo k tomu opravdu?) Jaké termoregulační strategie využívají ptáci, jaké živočichové na pouštích a jaké v polárních oblastech? Proč si vydry neustále čistí kožichy?
Na tyhle všechny otázky se kniha pokusí odpovědět. Činí tak formou dosti populární (v porovnání s jinými publikacemi o evoluční biologii na našem trhu místy snad až polopatickou), takže text by měl být dobře přístupný neodborníkům i mladším čtenářům.
Především první část se čte velmi dobře, poslední kapitoly na zajímavosti lehce ztrácejí (respektive trochu připomínají "zajímavosti o zvířátkách", které v ČSSR vycházely v 70. letech – už i název publikace ve mě vzbudil vzpomínku na knihu "Proč má bílý pudl černý nos" :-)). K textu mám i následující výhrady:
– od "objektivního" stylu knihy mě na dvou místech (poslední kapitola a úvaha o krokodýlech) vyrušily ekologické apely. Na druhé straně jsou tyto promluvy kultivované, autor spíše upozorňuje na nejistoty, které provázejí naše úvahy o eventuálním globálním oteplování či o souvislostech mezi moderní dobou a koncem permu.
– vážnější je, že mnohé úvahy stojí poněkud na vodě (což konec konců autor nezastírá). Máme před sebou situaci, kterou nějak logicky vysvětlíme, zbývají ale výjimky. Pak jsou zde ještě jiné možné výklady. A kdyby svět vypadal jinak, vysvětlíme to samozřejmě také. To je ovšem problém s evolucí na delší škále obecně – těžko si postavit druhohorní trenažér a asteroid odklonit.
– osobně mi nejvíc vrtá hlavou, kdy platí "kdo dřív přijde, ten dřív mele" a kdy jsou za situací nějaké hlubší příčiny. Řekněme, že pro vydru je dnes těžké se přímo postavit krokodýlovi. Krokodýl prostě vyrostl jako první a možná, že nezbývá než čekat, že podobně jako dinosauři vyhyne jako výsledek nějaké zvnějšku přicházející katastrofy (Lavers preferuje asteroidovou hypotézu). Nebo by se vydře mohlo pomoci krokodýla sesadit z trůnu? Jak to zrychleně testovat? (rychle vyselektovat třikrát větší vydry a dtřikrát menší krokodýly a pustit je prosti sobě? – takhle napsáno to zní jednoduše, ale…).
Na knize je ale rozhodně sympatická systematičnost textu. Autor pečlivě probírá hypotézy a možnosti jednu po druhé, zvažuje jejich pravdivost, argumentuje pro i proti a vybírá, co asi bylo nejpravděpodobnější, jak mohly fungovat selekční tlaky, co je adaptace a co její nechtěný, leč nutný důsledek… V tom pak kniha představuje nejen text o evoluci, ale ukazuje i, jak myslí evoluční biologové, jak testují své hypotézy atd. A tím lehce připomíná domácí (loni v rozporu e edičním plánem nevydané) dílo "Jak se dělá evoluce".
Ke knize Proč mají sloni velké uši se na Science Worldu ještě párkrát vrátíme.
(Chris Lavers: Proč mají sloni velké uši, Dokořán + Argo, Praha, 2004, 263 stran, 265 Kč, http://www.dokoran.cz)
