Kniha Sexuální poradna dr. Tatiany působí svým názvem poněkud bulvárně, ale zdání klame. Podtitulek o evoluční biologii sexu už odpovídá obsahu lépe – jde prostě o něco ve stylu Ridleyho Červené královny. A vůbec to není špatné…
Autorka sáhla pro výklad evolučních mechanismů k tématu, které je trochu lacině prvoplánové. Rovněž tak forma "poradny". Jde ale o ironii, o čemž jasně vypovídají jednotlivé dotazy, odpovědí, a styl vůbec. Je to vtipné, i když chvílemi snad trochu zbytečně podbízivé (totéž platí třeba i pro texty na zadní straně obálky).
V předmluvě autorka říká: "Sexu jsem se rozhodla věnovat poté, co jsem si uvědomila, že v životě není nic důležitějšího, zajímavějšího, ani obtížnějšího." Sobecké geny to možná vidí také tak, my jsme však na nich dostatečně nezávislí (nebo možná spíše memeticky infikovaní?), abychom o takových tvrzeních mohli pochybovat. Buď jak buď, tady ovšem jde spíše o přemýšlení; sexuální problematika zde slouží jako rámec, na jehož základě tvoříme a testujeme různé hypotézy a mentální konstrukce. Sex a pohlavní výběr představuje každopádně téma, které je pro všechny evoluční teorie takříkajíc výzvou.
Rozhodně není radno podceňovat autorčin přehled a smysl pro bizardérii a deviace. Namísto cituplného melodramatu nebo lascivních vtípků se před námi odvíjí podrobný výčet různých sexuálních výstředností, jichž se dopouštějí živá stvoření – přičemž zvířecí homosexualita či hrátky pavouků, při nichž samička sežere samečka, jsou v knize tím skoro nejnormálnějším.
Humor je místy pěkně drsný a cynický. Občas se autorka snaží vzbudit přímo žaludeční nevolnost. Popisuje třeba páření, při kterém samec samici "ucpe" (to aby zabránil dalšímu páření a nedošlo k válce spermií). Někdy přitom položí svůj vlastní život a samici ucpe utrženým pohlavním orgánem. Jindy dojde ke ztuhnutí spermatu a výsledkem je hmota, která se (u jednoho z druhů myší) nedá rozbít ani kladivem.
Ovšem pozor. Ostatní samci mají své protistrategie a tak se jejich pohlavní orgány mohou zhostit i úlohy jakýchsi hydraulických zvonů (obdoba gumových zvonů, které používáme na čištění vany, přičemž i funkčnost je podobná).
Nakonec, pářit se s více samci je v řadě případů výhodné i pro samičku (speciálně třeba pro včely – v knize je podrobně vysvětleno proč). Tudíž ony "ucpávky" ztuhlého spermatu si mohou odstraňovat i samice jako svoji vlastní evoluční strategii. Samičky veverky tuto věc po vyjmutí sežerou. "Delikatesa, že?" poznamenává k tomu Judsonová.
Zbývá ale dodat, že veškeré bizarnosti a nechutnosti zde jsou jen látkou, nad níž se konstruují různé evoluční mechanismy, provádějí se rekonstrukce, jak k čemu v evoluci došlo, jaké byly předcházející vývojové stupně apod. Je na co odpovídat. Za jakých okolností je třeba stabilní poměr pohlaví jiný než 1 : 1. Kdy je výhodný hermafroditismus? Skutečně si s sebou neseme geny pro znásilňování? (Jinak řečeno, je možné, že muži, kteří se dopouštěli znásilňování, zanechali v průměru více potomků, než ti, kdo tak nečinili?) Výklad pokračuje hlava nehlava, evoluce je morálně neutrální a na naše představy o dobru prostě kašle.
Nakonec autorka polemizuje i s názory, které jsme zde na Science Worldu již publikovali. V otázce samic hyen skvrnitých, které vnějškově připomínají samce (a při porodu díky "nevhodným" orgánům často zemřou), polemizuje s názorem, že mechanismy jsou spojeny se samčími hormony a potřebou agrese (celá tato koncepce viz článek Podivný příběh hyen skvrnitých – http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/80B34863728241A1C1256D26005C92A5). Podle Judsonové je velká část vývoje falického klitorisu na samčích hormonech údajně nezávislá a kromě maximalizace agrese tedy potřebujeme ještě nějaké další dodatečné vysvětlení.
V úvodu jsme poznamenali, že Sexuální poradna je podobná Ridleyho Červené královně. Olivia Johnsonová ovšem bere Červenou královnu pouze jako jedno z možných vysvětlení existence sexuality. Dále uvažuje i Mullerovu rohatku a Kondrašovovu sekyrku (pro oba tyto pohledy je sex především způsob, jak z populace vyselektovat škodlivé mutace a jedince je nesoucí). Všímá si vířníků Philodina roseola, kteří se nepohlavně rozmnožují už asi 75 milionů let. Čím jsou vířníci tak zvláštní a odlišní od ostatních mnohobuněčných živočichů? Snad tím, že se stěhují, narazí tedy na nové parazity a snáze uniknou Červené královně? Možná, jistě to ovšem nevíme.
V závěru knihy najdete i úvahu o tom, jak vůbec sex v evoluci začal. Kdy a proč si prokaryota začala měnit svoji DNA? Došlo k tomu třeba následkem kanibalismu (něco podobného koncepcím Margulisové?). Nebo šlo prostě o mechanismus šíření sobeckých genů, které takto přeskakují i na další organismy vlastně podobně jako viry? Podobné úvahy najdete v závěru knihy.
Každopádně, i když forma může přijít čtenářům přece jen až příliš odvázaná, publikace je doslova nabitá fakty, úvahami i hypotézami. I přes (subjektivně) nesympatický název se (rovněž subjektivně) jedná o jednu z nejlepších letos vydaných knih. Není to rozhodně bulvár ani nic na způsob úvah o sexualitě z časopisů pro pány (dámy), ale solidní populární věda. A tak je snad jen trochu škoda, že kniha jakoby předstírá opak.
Judsonová Olivia: Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. Úplný průvodce evoluční biologií sexu, Dokořán + Argo, Praha, 2003
http://www.dokoran.cz/book.php?id=31
Tři úryvky z knihy na Science Worldu:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/9F9E49B82073AA1EC1256DDC004B60C5
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/05767501958EF447C1256DDC004BC74F
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/5041639B6B9B457BC1256DDC004C0B8C
