První vydatnější zdroje masa, které ochutnali naši předkové poté, co opustili africké pralesy, byly zřejmě mršiny. Hominidé nebyli ve svých počátcích udatnými lovci, ale spíše čímsi na způsob hyen (to je spíše metafora, protože hyeny ve skutečnosti nejsou zdaleka jen mrchožrouty).
Jednou z hlavní vlastností, která v první fázi odlišila hominidy od lidoopů, byl potravní oportunismus – ochota sníst všechno, co se naskytne. Šimpanzi sice také nejsou tak docela vegetariány, nicméně jejich strava je přece jen podstatně chudší. Jídelníček člověka lze přirovnat spíše k divokému praseti nebo k medvědovi.
Gordon Lowther a George Schaller udělali experiment: zkoušeli procházet africkou savanou a počítali, kolik masa by získali z mršin, na něž narazili. Možná měli prostě štěstí, ale jejich "úlovky" byly velmi vydatné. Je dokonce možné, že pátrání po mršinách bylo jedním z důvodů, které stály u zrodu chůze po dvou. Pohyb po čtyřech končetinách je přitom energeticky výhodnější a není ani pomalejší – jako důvod pro bipedii zůstává tedy uvolnění ruky a právě lepší orientace v krajině.
Na rozdíl od výše zmíněných hyen měli naši předkové ještě jednu výhodu – uměli šplhat na stromy. Některé šelmy si přitom ukládají úlovky právě sem.
Protože první lidé žili v tlupách, byli pro menší osaměle lovící šelmy zřejmě příliš silným soupeřem. Naši předkové proto v době, kdy ještě neměli zbraně působící na dálku (nejstarší známý oštěp je starý asi 250 000 let), nemuseli jen čekat, až šelma svou kořist opustí, ale dokázali ji zřejmě od úlovku rovnou odehnat.
(Zdroj: Richard Leakey a Roger Lewin: Lidé od jezera, Mladá fronta, Praha, 1984)
