S tímto tvrzením alespoň přišel známý antropolog Erik Trinkaus. Zaměřil se na nálezy staré kolem 150 000 let, tedy když přibližně vznikl anatomicky moderní Homo sapiens. V nalezištích z této doby Trinkaus porovnával poměr ostatků lidí, kteří zemřeli mezi 20-40 lety, a těch, kdo přežili čtyřicítku. Zdá se, že tento poměr nezávisel na tom, o jaký druh člověka se jednalo. S šancí na slušnější dožití to samozřejmě tehdy byla bída. Navíc naši předkové i neandrtálci tehdy vedli vysoce mobilní způsob života, což asi ještě snižovalo vyhlídky starších lidí i nemocných/zraněných.
Existují teorie, podle nichž se neandrtálci dožívali v průměru nižšího věku než naši předkové. Uvedené výzkumy pro tento názor ale příliš nesvědčí. Možná, že na straně Homo sapiens byla nějaká jiná demografická výhoda, třeba nižší kojenecká úmrtnost nebo vyšší porodnost (to by mohlo souviset třeba s délkou těhotenství, podle některých názorů byla u neandrtálců vyšší).
Zdroj: Washington University in St. Luis
Poznámka: Trinkaus se zaměřil na dobu před 150 000 lety. Když Homo sapiens přišel do Evropy a tam se setkal s posledními neandrtálci, mohlo to už být samozřejmě jiné i z hlediska průměrné délky života. Tehdy se už podle všeho způsob života/využití terénu u obou druhů odlišoval.
Obrázek: Rekonstrukce neandtrálského dítěte z Gibraltaru, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain, výřez. Rekonstrukci vytvořil Christoph P. E. Zollikofer a jeho tým z Univerzity v Curychu.
