Jeden z tvůrců neodarwinismu George C. Williams (autor přelomové knihy Adaptace a přirozený výběr z roku 1966) vysvětluje přínosy a nedostatky modelu sobeckého genu. Na jednu stranu soudí, že rozlišení na gen a organismus je velmi užitečné, organismy jsou skutečně „vehikuly“ a vlastní výběr se odehrává o úroveň níže. Nicméně matoucí je fakt, že dnes se setkáváme téměř výlučně s replikátory zapsanými do DNA. To nás vede k přesvědčení, jako by gen byl skutečně „látkou“, kusem DNA. Gen ovšem dělá genem to, že jde o informaci.
Williams se domnívá, že je zde velmi obtížné najít adekvátní „biochemický“ jazyk popisu. Nejde o otázku redukcionismu jako takového. Galaxii a DNA lze popsat společným jazykem, protože jde o objekty z hmoty. Informace ovšem není hmotou, nemá hmotnost, elektrický náboj ani rozměry ve smyslu délky. Jedná se o dvě odlišné oblasti existence: „Nic na zlatě nemůžete změřit na tolik a tolik bajtů.“
Když tedy dnes hovoříme o genu a myslíme tím konkrétní sekvenci nukleotidů, používáme vlastně matoucí jazyk a výsledkem mohou být četná nedorozumění. „Molekula DNA je médiem, není samotnou zprávou.“ Prostě jen shodou okolností nevíme o tom, že by se zpráva v živých organismech zapisovala do jiného média než do nukleových kyselin.
Dawkinsovy memy jsou v tomhle ohledu názornější, protože je u nich zřejmé, že je můžeme uložit na různá média, aniž se přitom mění podstata zprávy. Román můžeme mít v podobě tištěné knihy, jako zvukový záznam, jako soubor v počítači nebo jako nějaký záznam v mozku (kdyby se ho někdo naučil nazpaměť).
Každopádně to, co v evoluci přetrvává a co je sobeckým replikátorem, je ta informace, ne konkrétní nukleotidy (těla nepřetrvávají podobně jako nepřetrvávají stoly; přetrvává návod, jak postavit tělo; stejně tak v kulturní evoluci přetrvává představa stolu). O informaci sice můžeme vědět jenom tehdy, když je zapsaná do hmotného média, gen však přesto není „objekt“.
Každopádně, když mluvíme o úrovních selekce, je třeba si dávat pozor, zda máme na mysli látku nebo informaci.
Z jiného soudku. Williams ve svém příspěvku zmiňuje možnost, že AIDS není novou nemocí a HIV není novým patogenem. Novinkou, k níž mohlo dojít tak před 20-30 lety, je zřejmě až mutace, která tomuto viru dala schopnost většího šíření pohlavním stykem. Až do té doby se virus zřejmě předával spíše z matky na potomky než sexuálně. To samozřejmě značně snižovalo jeho škodlivost (pro virus mělo smysl zabít jedince minimálně až poté, co se stačil rozmnožit) a my jsme si ho ani nepovšimli. Poté naopak došlo k selekci jiných kmenů.
Williams kritizuje, že na medicíně se ovšem dnes nevyučuje „evoluční“ pohled na virulenci; to by mělo význam například pro oblast vývoje a používání antibiotik.
Zdroj: John Brockman: Třetí kultura, Academia 2008, část George C. Williams: Balíček informací
Viz také:
Proč nejsou všichni parazité nakonec hodní?
Příznaky choroby: Komu ku prospěchu?
