Jak bylo možné zjistit i na stránkách deníků, v etiopském Hertu byly nalezeny fosilie staré 160 tisíc let. Zajímavé na tom je, že se podle všeho jedná o pozůstatky člověka – více či méně – dnešního typu. Máme nález takto dávného Homo sapiens pokládat za senzaci, která mění naše chápání evoluce člověka?
Zprávu ČTK naleznete např. ve vědecké sekci Tiscali
(http://www.tiscali.cz/mult/mult_center_030612.611281.html).
Kromě denního tisku popisuje nález např. námi oblíbený Osel (http://www.osel.cz/index.php?clanek=336&music=&x=).
Nalezené fosílie bývají řazeny do skupiny Homo sapiens. Lidé žijící před 160 000 lety v Etiopii ovšem vykazovali ještě určité archaické znaky, např. měli větší nadočnicové oblouky. Proto jim klasifikace možná přiřadí samostatný poddruh (Homo sapiens idaltu). Nicméně – Chris Singer z londýnského Natural History Museum napsal v Nature, že i o tomto poddruhu lze pochybovat, protože etiopský člověk vykazuje znaky, které mají i některé současné populace (např. domorodí Australané).
Spíše než opakování okolností nálezu by snad stálo za to se na chvíli zamyslit, co z něj vyplývá.
První poznámka: Nálezy z Afriky samozřejmě dále podporují jasně převládající hypotézu Out of Africa. Tedy že lidé dnešního typu se opravdu vyvinuli v Africe a odtud se rozšířili do zbytku světa. Neandrtálci, pekingský člověk z Číny nebo pithecantropus z Javy vyhynuli bez potomků. Opačná tzv. multigenetická hypotéza předpokládající paralelní vznik moderního člověka na více kontinentech je dnes v jasné menšině a poslední nález mluví opět proti ní.
Druhá poznámka: Jak je nález významný? Antropologové, archeologové či genetici, s nimiž jsme si na toto téma korespondoval, se neshodli (v dalším textu neuvádím konkrétní jména a citace, neb korespondence byla spíše soukromá). Na jedné straně bylo argumentováno, že z doby jen o málo mladší známe člověka dnešního typu i z jižní Afriky. Ti, kdo pokládají nález za významný, naopak tvrdí, že na rozdíl od nálezů z jižní Afriky (které jsou fragmentární a s nejasným datováním) je nyní k dispozici fosílie s jasnou datací a navíc taková, u které nemůže být pochyb o příslušnosti k Homo sapiens.
Třetí poznámka: Museli lidé patřící k Homo sapiens vykazovat "moderní lidské chování"? To prostě nevíme. Je docela dobře možné, že "kultura" (ve smyslu náboženství, maleb, šperků, ozdob, pohřbívání…) se objevila až později – a navíc ji s lidmi dnešního typu částečně sdíleli i poslední neandrtálci. Genetické analýzy mitochondriální DNA nakonec posledního společného předka posouvají do doby snad ještě starší, asi před 250 000 lety a v té době se "moderní chování" nepředpokládá.
A jak na tom byl z hlediska kultury člověk z Herta? K dispozici máme jen spekulace. Nalezeny byly jen lebky a jejich fragmenty, ne další kosti. Zřejmě šlo tedy o místo, kde se nějak skladovaly lebky. Dá se z toho vyvodit něco o existenci kultu? Nevíme, každopádně existuje snaha objevovat stopy náboženství téměř ve všech nálezech – a to je lehce podezřelé.
Způsoby, jimiž byla lebka rozdrcena, totiž nemusí svědčit jen o pohřebních rituálech, ale také o kanibalismu (a zde zase existuje neméně podezřelá snaha význam/rozšíření tohoto jevu v lidské společnosti popírat). V souvislosti s kanibalismem byly ovšem vzneseny i protiargumenty; kult a kanibalismus se nakonec nemusí vůbec vylučovat.
Každopádně o kanibalismu našich předků máme celou řadu důkazů, mnoho nálezů jsou totiž pozůstatky hostin. Z poslední doby byl významný také objev genů proti nemoci kuru (lidské obdoby známé nemoci šílených krav BSE). Tato prionová choroba se přenášela (a na Nové Guiney možná ještě dodnes přenáší) konzumací lidského masa, především mozků. Speciální genetická ochrana proti kuru vede k závěru, že naši předkové provozovali kanibalismus relativně často – jinak by se takový gen "nevyplatil" (tady je to samozřejmě diskutabilnější, protože gen může mít i řadu dalších účinků).
