Nejprve shrnutí současného pohledu na viry: nejde o žádné pradávné organismy, ale o sobeckou DNA. Některé viry mají společný původ, ale jinak nemusí zdaleka jít o monofyletickou skupinu. Různé viry mohly z různých buněčných organismů vznikat neustále. Navíc viry standardně neoznačujeme za živé (i když biologické evoluce podléhají).
Pro obří viry ale toto platit nemusí. Vědci se nově domnívají, že jde o čtvrtou říši současného života – vedle bakterií, archea a eukaryot. Obří viry prý nepředstavují žádnou odštěpenou DNA, ale vznikly všechny společně z nějakých organismů (nebo „položivých útvarů“?) už někdy na počátku pozemského života.
Gustavo Caetano-Anollés z University of Illinois v Urbana Champaign a jeho kolegové dospěli k tomuto závěru v článku pro BMC Evolutionary Biology. Své výsledky zakládají na analýze 3D struktury proteinů obřích virů, které jsou prý spolehlivějším „paleontologickým“ dokladem než samotné sekvence DNA; ty mohou procházet změnami rychleji.
Logika je následující: Ty 3D struktury proteinových domén, které se objevují nejčastěji a v nejvíce skupinách, by měly být evolučně nejstarší. Analýzou vyšlo, že obří viry se odštěpily někde na počátku evoluce a měli bychom je tedy zřejmě pokládat za regulérní organismy. Jejich genom je delší než genom některých jednoduchých bakterií (ne že by samotná délka genomu zase tolik znamenala), obří viry mají proti nejmenším bakteriím i větší rozměry a příslušná biochemická mašinerie prý svou složitostí odpovídá buněčným organismům (jak si tohle konkrétněji představit? má jít např. o vlastní enzymy pro překlad kódu do proteinů).
Obří viry byly původně ještě složitější a současné druhotné zjednodušení je výsledkem jejich parazitického životního stylu. I tak ale mají možná ke svým předkům blíže než k ostatním současným jednoduchým virům. A nebo jednoduché viry (ty analýza nezkoumala) prostě v celém procesu jen zašly dále.
Studie měla také potvrdit, že obří viry se významně uplatňují při přenosu genů mezi různými skupinami organismů.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Je ovšem velmi nepravděpodobné, že tyto výsledky představují nějaké konečné slovo v otázce obřích virů. Odpůrci jejich „živosti“ jistě přijdou s vlastními argumenty.
