To samozřejmě nemusí mnoho znamenat, protože archeologický záznam je nutně neúplný.
Nicméně – nemohli být hafani třeba vyšlechtěni několikrát nezávisle na sobě z různých druhů vlků? (do jisté míry to tak určitě bylo, jde ale o „převažující“ tok genů) Neodehrávaly se třeba už předtím a jinde pokusy o ochočení vlka, jen současná psí plemena později „převrstvila“ jiné psí populace? Vždyť nakonec v Evropě existují náznaky ochočených vlků už z doby lovců mamutů.
Velmi zajímavý článek na toto téma vyšel v časopisu Vesmír: Tomáš Jakuba: Prečo spôsobuje domestikácia psa vedcom bolesti hlavy?, Vesmír 2010/11, on-line verze k dispozici zde (http://www.vesmir.cz/clanek/preco-sposobuje-domestikacia-psa-vedcom-bolesti-hlavy). Zmiňována je zde možnost, že před neolitem lidé nijak zvlášť nebránili křížení mezi „protopsy“ a divokými vlky, protože kříženci mohli klidně fungovat jako hlídači, společníci, pomocníci při lovu (a v čase nouze přirozeně i jako potrava). Teprve s ochočením dobytka začaly být některé vlčí vlastnosti s požadavky na domácího psa neslučitelné a došlo ke (stejně nedokonalé) genetické separaci.
Poznámky:
– „Nedokonalá genetická separace“ znamená, že psi a vlci se spolu sice kříží, konec konců zde máme československého nebo Saarloosova vlčáka, to ale neznamená, že křížení jde nějak snadno, a to i ve společně sdílené kleci. Psi i vlci mají jiné související chování, vlci ve smečce třeba dlouhé namlouvací rituály…
– Domestikací psů se zabýval již Darwin, nově toto téma analyzuje také Richard Dawkins ve své poslední knize The Greatest Show on Earth (český překlad se připravuje). Zmiňuje zde možnost, že již před vlastní domestikací se vlci mohli „rozdělit“ na vlky „klasické“ a „protopsy“, kteří sledovali člověka a živili se spíše lidskými zbytky, což s sebou neslo zkrácení útěkové vzdálenosti atd. Tyto populace vlků pak byly domestikovány.
– Zajímavé by bylo zkoumat chování kříženců vlků a pasteveckých psů právě vůči stádům dobytka.
