Vědci z University of Virginia a University of Maryland-Baltimore County přišli s tvrzením, že oteplování v neolitu a ve starověku mohlo být dáno nárůstem emisí oxidu uhličitého, který vznikal systematickým vypalováním lesa.
Až dosud byli vědci většinou k těmto názorům spíše skeptičtí, protože soudili, že lidí bylo tehdy ještě příliš málo (Poznámka: i málo lidí ale dokázalo udělat z australského vnitrozemí polopoušť). Zastánce této teorie William Ruddiman ale nyní ve své práci uvádí, že kvůli nízké efektivitě zemědělství potřebovali tehdejší lidé pro svou obživu na jednoho člověka mnohem větší plochu než dnes. V raném neolitu se vypalování dělo periodicky, podle se musela stěhovat, jakmile se minerály z popela vyčerpaly, takže se v každý okamžik využívala jen asi pětina vyklučené půdy. Navíc ani po vypálení lesa nerostlo obilí mezi zbytky kmenů a kořenů nijak hustě.
Růst koncentrace CO2 trval podle Ruddimana po celý neolit a množství obdělávané půdy rostlo i v době, kdy už byly k dispozici lepší zemědělské postupy či umělé zavlažování – půda zase musela držet krok s růstem populace.
Trend změnila až průmyslová revoluce, mezinárodní obchod, lepší metody uchovávání a umělá hnojiva. Množství obdělávané půdy v poslední době stabilně klesá, v Evropě, Kanadě, USA, Rusku i v některých oblastech Číny se vracejí lesy. Z hlediska produkce oxidu uhličitého se jedná o blahodárný vývoj, který z části vyrovnává příspěvek průmyslových emisí.
Zdroj: Eurekalert
Obrázek: ječmen, Zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
Poznámky:
– U rýžovišť nejde jen o CO2, ale i o produkci metanu.
– Osetá pole ale přece oxid uhličitý zase stahovala zpět? Jde o to, že v lese je vždy zachyceno více uhlíku na jednotku plochy?
– Pole také nevznikala jen na místě lesa, po zavlažení třeba i v pouštích oblastech – tam by vliv na uhlíkovou bilanci měl být opačný?
