Rozdělení společenstva na kasty, které existuje u mravenců a dalšího sociálního hmyzu, může fungovat i uvnitř hostitelského organismu…
Konkurentem parazita není jen hostitelský organismus, ale i jiný parazit. Tak tasemnice se může potýkat s jinými střevními parazity o nejvýnosnější střevní oblasti a poražení jsou vytlačeni do méně úrodných periferií.
Vosičky, které vstřikují svá vajíčka do těla housenek, jsou dobře známým fenoménem, používaným třeba jako argument proti tvrzením o harmonickém uspořádání přírody. Z hlediska tématu tohoto článku je zajímavé, že se může stát, že na tomtéž druhu housenky parazitují různé vosičky. Některé potřebují delší čas pro svůj vývoj (a tudíž hostitele zabíjejí pomaleji, nechají housenku při „vědomí“ a dál se živit atd.). Selekce mezi vosičkami by za těchto podmínek měla pracovat ve prospěch radikálnějších parazitů – alespoň pokud by se většinou potkávali. Pro vosičky, které se chtějí na housence živit delší dobu, se každopádně jako jedna z cest nabízí vést boj s dalšími vosičkami (což může mimochodem znamenat i totožný druh, pouze později přišlý – i ten je konkurent). Jeden z druhů vosiček pro tento boj volí strategii mravenců spolu s rozdělením na „kasty“, vše už v housence. Což obnáší:
Vosička naklade do housenky jediné samčí a samičí vajíčko, ta se však rozdělí na více zárodků-klonů (tady už je asi tušená „logika“ – je třeba docílit genetické totožnosti, která bude základem „altruismu“). Jako první se v housence objeví vosičky-vojáci, kteří nedělají nic jiného, než že běhají skrz housenku a slídí po jiných larvách vosičky. Ostatní larvy, které se vyvinou později, jsou bezmocné a spoléhají se na ochranu, kterou zajistí vojáci.
Vojáci se posléze vrhnou na vlastní larvy a začnou mezi nimi hubit samce (což neznamená, že je zahubí všechny, ale značně vychýlí původní poměr 1:1). Zdá se, že u vosiček poté, co vylezou z mrtvé housenky, totiž nefunguje mechanismus stabilizující poměr pohlaví na 1/1, ale chovají se spíše jako izolované populace, kde je výhodnější převaha samic. Možná vhodnější je pohlížet na to ještě jinak – vojáci se snaží maximalizovat počet nových vajíček, tedy počet samic (samců stačí k oplodnění jen pár). Vlastně nejde o to, že by samci byli „na škodu“, ale užírají samicím housenku. Pro geny vojáků (respektive pro ty geny, které sdílejí se samicemi) je výhodné, aby se jich co nejvíc dostalo do další generace, což může zajistit právě vychýlení poměru pohlaví. Vojáci sami pak už nadále nepodnikají nic, kolabující housenku neopustí a hynou v ní.
Zdroj: Carl Zimmer: Vládce parazit, Paseka, Praha, 2005
http://www.paseka.cz/80-7185-685-1.html
Poznámka: Vosy jsou evolučně příbuzné mravencům. Je zajímavé uvažovat, zda toto sociální uspořádání má společný evoluční původ, nebo zda je jeho (opakovaný) vznik jen důsledkem specifické genetiky blanokřídlých, kdy genetická totožnost umožňuje vznik „altruistického“ chování. Nejspíš platí druhá varianta.
