Mrtvá velryba, která klesne do hlubin, se samozřejmě stane vítaným zdrojem potravy pro obyvatele oceánského dna. Na závěr se objeví "červotoči".
Jedná se o červy Osedax (příbuzní kroužkovců), kteří na první pohled připomínají rostlinu. Místo úst mají totiž jakési "kořeny", kterými čistou velrybí kostru začnou prorůstat a vysávat z ní tuk. Červi de facto existují téměř výhradně na tukové dietě, kterou navíc zpracovávají za pomoci symbiotických bakterií.
Červi z této skupiny mají i zajímavý pohlavní život. Samečci totiž žijí uvnitř těla samičky (logicky jsou tedy řádově menší, v desetinách milimetrů, zatímco velikost samičky se pohybuje v jednotkách centimetrů) a uvnitř těla se realizuje také oplodnění. Zárodky jsou pak uvolněny z matčina těla. Pokud narazí na nedotčenou kostru velryby, vyvíjí se zárodek jako samička. Pokud naopak najde kostru již prorostlou kořeny, změní se v samečka a nechá ze pozřít (uvnitř samičky může pobývat více samečků). Nejpravděpodobnější samozřejmě je, že červík nenarazí na nic a zahyne – jedná se o typické R stratégy.
Kostra velryby se takto podle stávajících odhadů zpracovává zhruba jedno století.
Evoluce červů Osedax probíhala údajně spolu s evolucí velryb. Možná je i to, že spolu s lovem velryb (nejde přitom ani o pokles jejich počtu, ale o to, že mršiny ulovených kusů neklesají ke dnu) řada podobných hlubinných společenstev vymřela dříve, než se je vědcům podařilo vůbec najít a popsat…
Zdroj: Petr Suvorov, Jaroslav Petr: Tajemství mořských temnot, VTM-Science 5/2005.
Příslušné číslo VTM viz http://www.vtm.cz/Modules/VTM/ActualCopyStories.aspx?index=0
