***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Odlišností mezi normálními a lidožravými šelmami se zřejmě najde celá řada (záleží také na tom, proč se ze zvířete stal lidožrout). Zajímavé však je, že lidožravá kočkovitá šelma dokáže pochopit, že člověk nedisponuje čichem.
Ne snad, že by kočkovité šelmy používaly při lovu vlastní čich. Mají ho jen o něco lepší než lidé, a kořist proto vyhlížejí z úkrytu. Nicméně oběť může ucítit šelmu pomocí a předčasně uprchnout, proto se i kočkovité šelmy musí při lovu plížit a skrývat s přihlédnutím ke směru větru.
Tygr lidožrout však přijde na to, že na lovu člověka není taková opatrnost nutná, protože lidé ho stejně neucítí. Mechanismus, jakým tygr tento fakt odhalí, však úplně jasný není – zvíře možná udělá zkušenost s člověkem tehdy, když k němu člověk přijde, ač by mohl tygra cítit. Z toho pak tygr odvodí (či „odvodí“), že lidský čich nestojí za řeč.
Zdroj: Vratislav Mazák: Velké kočky a gepardi, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1980
