Věda se dá provozovat různě. Biomechanik Michael Dickinson z Caltechu se vyzbrojil plácačkou na mouchy a pustil se do octomilek. Přitom je snímal kamerou s vysokým rozlišením.
Výzkum měl pomoci odpovědět na otázku, jak hmyz dosahuje takové obratnosti v různých únikových piruetách. Výsledek z videozáznamů nepřekvapil; mušky dokázaly prakticky ihned reagovat na smyslové podněty a automaticky tomu přizpůsobovat svůj let pomocí změn poloh nohou (respektive vždy některých z nich), křídel či celého těla. Ke změně letu došlo už 100 milisekund po spatření plácačky, navíc moucha zřejmě zahrnula/extrapolovala i změnu své polohy v tomto mezidobí. Octomilky přitom využívaly toho, že mají zorné pole téměř 360 stupňů. Obratnost a rychlost není pouze záležitostí změn letu, ale i přípravy na vzlétnutí, tj. muška musí do svého plánovacího systému zapojit i hmatové senzory na nohou.
V souboji s mouchou je účelné jí přikládat „vědomé jednání“, tedy udeřit tam, kam „chce“ zamířit na základě své analýzy současné situace.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Značnou část toho víme nejspíš z vlastní zkušenosti. Popsaný výzkum možná aspiruje na cenu Ig Nobel, nicméně lze předpokládat, že mohl být (když nic jiného) celkem zábavný.
– U tak jednoduchého organismu, jako je octomilka, zrovna nepředpokládáme nějakou mentální reprezentaci, „modely“. Ale docela zvláštní je už to, jak vůbec s tak primitivní nervovou soustavou dokáže provést příslušné „výpočty“. Takže něco na způsob mapy moucha možná přece jen používá. Chtělo by to další výzkum s mapováním změn v nervové soustavě.
– Bude motorická reakce výrazně pomalejší u much větších než octomilka? Nebo to vyváží vyspělejší nervovou soustavou?
Viz také:
Perlička: Moucha mezi vlaky
Centrální nervovou soustavu měli už předkové červů
