Student World

Víte, že krásně barevné (fialové :-)) květy fialek nemají údajně žádný vztah k tvorbě semen?

Alespoň to uvádí Stanislav Komárek v knize Příroda a kultura (Vesmír, Praha, 2000). Semena podle něj vznikají až z nenápadných květů letních (otázka – mohly by se však tyto letní květy objevit bez těch jarních?).
Autor uvádí tento příklad v řadě tvrzení, které mají zpochybnit adaptivnost a účelnost veškerých znaků, jež najdeme v živé přírodě. Další v řadě mají třeba být houby na jednu noc (hnojníky), které vyrostou po setmění a rozpadnou se ještě před ránem. Údajně to ani příliš nesouvisí s rozmnožováním, protože z plodnice nevypadávají výtrusy.
Jiným případem jsou třeba obrovské parohy jelena, které u některých druhů představovaly až 50 kg, tedy stejně jako zbytek kostry. Na tomto základě pak heterodoxní biologické směry postulují touhu po sebeprezentaci, eventuálně estetický cit organismů – s ním pak může částečně souviset i barva ocasu páva nebo tokání tetřeva.

Poznámka: Všechny jevy ale samozřejmě nejsou adaptacemi, někdy se jedná o průvodní rys čehosi úplně jiného. Bílá barva kosti není adaptací, je to důsledek toho, že kost obsahuje vápník (nebo prostě jejího chemického složení).
Samozřejmě: rozdělení na adaptace a náhodné průvodní jevy je spíše pomocné.
V případě jelenů či pávů se pak příslušná neúčelnost a "marnivost" vysvětluje působením nikoliv přírodního, ale pohlavního výběru. S. Komárek se však snaží zpochybňovat, že by opravdu veškeré konání v tomto případě směřovalo k zisku na poli reprodukčních příležitostí.
U zpěvu ptáků už do soukolí přírodního výběru ještě navíc vstupují i memy.

autor Pavel Houser