pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Na tomto místě nejde o to, že naše lesy mají dnes často charakter monokulturní smrčiny. Tam jsou důvody ekonomické. Spíše je relevantní, jakým dřevinám dáváme přednost v parku. Václav Cílek v eseji „Rehabilitace kopřiv a válka s lípami“ upozorňuje na to, že jehličnany a zejména stříbrné smrky začínají dominovat i v parcích.
Část důvodů pro tento jev je opět ryze praktických – na podzim nemusíme odklízet listí. Do hry zde ale vstupují i estetické preference: „… mají jakousi chladnou eleganci, která víc ladí s leštěnými povrchy, kovem a sklem.“ V prostředí jehličnanů méně rostou plevelné rostliny, například kopřivy.
Naopak lípa lépe filtruje prachové částice vzduchu či ochlazuje během letních veder. Na listnatých stromech mohou spíše hnízdit ptáci. A nakonec i třeba během krátkých zimních dnů opadané listnáče méně brání přístupu světla do oken budov.
Zdroj: Václav Cílek: Tsunami je stále s námi, Alfa Publishing, Praha 2006
Poznámka: V textu je příklon ke smrkům v parcích spíše opatrně kritizován (kromě lípy je vyzdvihována např. také jabloň). Ale ať už preferujeme jakékoliv stromy, rozhodně se jedná o zajímavý postřeh, protože stromy vypovídají o proměnách estetických preferencí stejně jako historické budovy.
