Švejkování, zde míněno ve smyslu záměrného předstírání vlastní hlouposti, není vlastní pouze člověku. Praktikují ho i opice makakové.
Nižší kognitivní schopnosti předstírají slabší jedinci ve společnosti svých silnějších, "služebně nadřazených" druhů. Není to přitom zdaleka jen tak, že by se právě hloupější makakové stávali také submisivními a naopak dominance byla spojena s inteligencí (i když i to do určité míry platí). Opice s nízkým sociálním statutem často nějakou úlohu zvládnou, ale v přítomnosti vůdčích typů předstírají opak, svých schopností nevyužívají.
Experimenty ukázaly, že neplatí ani hypotéza stresová – že by submisivní jedinci byli v přítomnosti svých dominantnějších druhů pod psychickým tlakem, a z tohoto důvodu se nedokázali dostatečně soustředit. Podle všeho skutečně platí, že makakové švejkují "schválně". Pravděpodobně je příčina tohoto chování stejná jako u člověka – snaha nedráždit projevy vlastní inteligence někoho, kdo je fyzicky silnější. Možným výkladem je také lenost – prostě se nevyplatí projevovat vlastní inteligenci, pokud by si plody mého úsilí stejně přivlastnil někdo cizí.
(Zdroj: Fantišek Koukolík: Josefu Švejkovi je 30 milionů let, Galén, Praha, 2002)
