Lidé komunikují nejenom hlasem, používáme i vizuální signály. Existují celé jazyky, například americká znaková řeč, které jsou založeny pouze na gestech. Malé děti začínají ukazovat ve stejnou dobu, kdy začínají chápat gesta ostatních.26 Ačkoliv psi neužívají gest tak komplikovaných, jako je znaková řeč, výzkumníci začali zkoumat, zda psi sami při komunikaci nemohou vysílat vizuální signály podobným způsobem jako malé děti.
Při přirozených interakcích psi vizuální signály ke komunikaci s ostatními používají často. Pečlivá pozorování hrajících si psů ukazují, že gesta jako chci si s tebou hrát („klanění se“ – pes spustí hruď až k zemi a připravuje se při první známce honičky uskočit) mají signalizovat, že chování je míněno jen z legrace. Rychlé přiblížení a silný dotek mohou obvykle vyvolat agresi, ale stejné chování, kterému předchází gesto hry, povede k přátelské odpovědi. Když ostatní psi spatří výzvu ke hře, mohou dát svůj souhlas najevo dalším vizuálním gestem. Obvykle při tom použijí „sebe-znevýhodňujícího gesta“, která je činí zranitelnějšími, tj. převalí se na záda. To znamená, že psi dokáží ke komunikaci používat vizuální signály velmi pružně, snad dokonce ještě lépe než hlasové projevy.
Pokusy ukázaly, že psi volí vizuální gesta, aby dali najevo svá přání v nové situaci. Jakmile jsme si uvědomili, jak dovedně Oreo chápe, co se mu pokoušíme říct, začali jsme se divit, kolik toho umí sdělit on nám. Na dvoře svých rodičů jsem mezi dvěma stromy natáhl provaz se třemi proutěnými košíky. Pak jsem řekl svému bratříčkovi Kevinovi, aby do jednoho z nich schoval jídlo. Kevin Oreovi ukázal, kam jídlo dává, a odešel. Koše byly mimo Oreův dosah a k potravě se nijak nemohl dostat. Když jsem na dvůr přišel já, neměl jsem ponětí, který košík jídlo obsahuje. Mou jedinou šancí bylo pozorovat Oreovo chování. I bez slov a prstů, kterými by košík mohl popsat nebo na něj ukázat, bylo Oreovi naprosto jasné, co má dělat. Běžel pod koš s jídlem, střídavě koukal na mne a na košík a štěkal. Kdybych nevyšel ven z domu, Oreo by nedělal nic. Protože komunikačního chování použil pouze v mé přítomnosti, znamenalo to, že se tak choval záměrně, aby mi pomohl potravu najít.
Následný výzkum, jehož se zúčastnil větší počet psů, ukázal, že Oreo nebyl v tomto ohledu nijak výjimečný. Většina psů předvedla podobné „naznačování“ – a také to, že dokážou být při snaze zajistit si lidskou pomoc velmi neodbytní. Psi se takto nechovají, když se na místě objeví nový člověk, ale předtím nikdo nic neschoval. Tyto studie dokazují, že psi nejenže rozumějí, co říkáme my jim, nýbrž také umějí pár věcí sdělit nám.
Psi nemají hlasivky, které by jim umožňovali napodobit lidskou řeč jako papoušek, ale možná budou schopni využívat sofistikovanější jazyk. Alexandre Pongrácz Rossi z univerzity v Sao Paulo v Brazílii už učinil krok tímto směrem. V první studii tohoto druhu trénoval svoji fenku Sofii, aby používala klávesnici se symboly, které představovaly procházku, potravu, vodu, hračku, hru a její krabici.
Když Sofia stiskla jeden ze symbolů na klávesnici, vyslovilo se příslušné slovo. Sofia se naučila mačkat správnou klávesu v odpovídající situaci. Když jí Rossi koupil novou hračku, Sofia běžela ke klávesnici a stiskla symbol hračka. Při mačkání klávesy hleděla střídavě na Rossiho a na hračku, což se zdá být jasným pokusem o komunikaci. Když si Sofia olízla pysky a běžela ke klávesnici, vždycky pak zvolila klávesnici s vodou nebo potravou. Navíc nikdy nepoužívala klávesnici, když byla sama.
Vezmeme-li v úvahu Sofiinu šikovnost při komunikaci pomocí těchto symbolů, nedokázala by se jich naučit víc? Spojí někdy dva symboly dohromady, řekne „procházka voda“, až bude chtít jít k jezeru? Nebo snad vytvoří sdělení „krabice hračka“, když zatouží po hračce zavřené v její krabici? Psi nikdy nepředvedou úžasnou dovednost dítěte, které začíná mluvit a používat gest, a asi se nikdy nevyrovnají ani velkým lidoopům (Bonobo Kanzi měl klávesnici se 348 symboly); budoucí výzkum nám však možná pomůže porozumět lépe tomu, kdy a co psi chtějí. Snad nám také umožní lépe pochopit, jak se dívají na svět. Když například Sofii představili poprvé morče, běžela rychle ke klávesnici a stiskla klávesu pro potravu (v protikladu k hračce!).
(pokračování zítra)
Zdroj: Brian Hare, Vanessa Woods: The Genius of Dogs: How Dogs Are Smarter Than You Think, Plume 2013
České vydání připravuje nakladatelství Dokořán.
Úryvek je nezredigovanou verzí překladu.
