Evropský mezolit je v tradičním chápání dobou úpadkovou. Zmizeli mamuti i jejich lovci, zmizelo jeskynní umění, vše zarostl fádní les. Před příchodem zemědělství nám pak vystupuje obraz života mezolitiků jako jakýchsi nuzáků trpně sbírajících dary lesa. Skutečnost může být ale podstatně odlišná.
Polemiku s tradičním chápáním přináší kniha Krajina a revoluce. "Nebyli to lovci mamutů za neúrody mamutů. Mezolit nebyl vypelichaný paleolit."
Mezolitici aktivně ovlivňovali okolní krajinu. Vypalovali lesy, eventuálně je "kroužkovali" (stromům se přeruší lýko, aby uschly). Odlesněná krajina pak lákala větší zvěř, umožňovala lidem efektivnější pohyb, taktéž v ní vyrostlo více zpracovatelných rostlin. "Požár je krásný," říkají autoři knihy – je tedy možné, že mezolitici vypalovali lesy i z čirého estetického rozmaru (ostatně systematické vypalování realizované nezemědělskou kulturou je zřejmě zejména odpovědné za současný stav Austrálie).
Řadu rostlin využívaných mezolitiky bychom mohli označit za kulturní (byť nikoliv za domestikované, geneticky byly ještě totožné s rostlinami původními). Některé rostliny mohly být záměrně vysazovány, každopádně byly jejich "záhony" čištěné od konkurence, kterou mezolitici neměli jak využít. U stromů to může znamenat třeba likvidaci okolních kmenů, které naši rostlinu zastiňují.
Mezolitici takto "pěstovali" zřejmě lísku, jejíž oříšky se hojně nacházejí v mezolitických vrstvách. Stejný vztah mohli mít ke kotvici, rostlině s poživatelnými semeny-oříšky, která zarůstá mělké tůně (kotvice snadno vymrzá, takže ve Skandinávii se o ní lidé nějak starali téměř určitě). S člověkem sdílel tehdy osud zřejmě také černý bez, plodové keře (maliny, jahody), ovocné stromy a merlík, který mohl hrát roli již i podobnou pozdějším obilninám. Totéž pak platí pro různé mokřadní trávy (viz indiánské kultury založené na sběru divoké vodní rýže). Mezolitici kromě psa možná nějak vysazovali rybí plůdky do oblastí bez ryb (jakési dosti promyšlené rybníkářství s budovanými kanály známe opět z předzemědělské Austrálie) či se pokoušeli domestikovat okolní zvířata (poznámka: asi jako historky o poustevnících, živících se mlékem laní?).
V mezolitu nepokrývala Čechy žádná "spontánní divočina". Někteří ekologisté chápou mezolit jako poslední období nějaké harmonie s přírodou, takový přístup je však naivní podobně jako představa této doby jako dna.
Z pohledu autorů knihy Krajina a revoluce pak neolitická revoluce byla mnohem méně revoluční, než se zdá, šlo spíše o navázání na postupy a životní styly, které zde již existovaly. Vliv mezolitiků na krajinu nebyl relativně malý proto, že by ji aktivně nepřetvářeli, ale spíše proto, že mezolitické osídlení bylo proti neolitu dosti řídké…
Zdroj: Kolektiv autorů (Sádlo, Pokorný, Hájek, Dreslerová, Cílek): Krajina a revoluce, Malá skála, Praha, 2005 a další