Ačkoliv se pravdivost evoluční teorie nezpochybňuje, přesto není především v humanitních vědách jejích poznatků prakticky využíváno. Kde je problém této "kontrarevoluce"? Analýzu se pokouší podat Robert Foley ve své knize "Lidé před člověkem".
Prvním problémem jsou někteří popularizátoři evoluční biologie. V této souvislosti Foley zmiňuje nedávno zemřelého Stephena J. Goulda, který na jednu stranu zpřístupnil obor řadě čtenářů, na straně druhé jej však prezentoval spíše v rovině "politikou zavánějící ideologie a pavědy". Spíše než o vědu mu jde o politickou korektnost a z pozice své autority se snažil vytyčit "politicky správný darwinismus". V Gouldově pojetí se prakticky ztrácí význam přírodního výběru a adaptací, taktéž jakýkoliv "směr kupředu", přežití složitějších organismů apod. Vše je de facto náhodné, mohlo a nemuselo k tomu dojít (téměř: i Gould samozřejmě připouštěl věci relativně pravděpodobné, např. vznik života jako takového).
Druhým problémem je "postmoderna", která pokládá darwinismus prostě za jeden z moderních mýtů. Chápání evoluce jako "příběhu" srovnatelného třeba s biblickým stvořením či např. mýtem z Ohňové země je oprávněné v tom smyslu, že obě koncepce užívají obdobné struktury, chcete-li literárních motivů či archetypů. To konec konců platí i třeba pro kosmologii. Nicméně ona slovní, "příběhová" interpretace, jakkoliv existující, je pouze mustrem. Rozdíl mezi mýtem a vědeckou teorií není v mustru, ale ve faktické pravdivosti. Pokud evoluční příběh líčíme jako epos s hrdiny, jejich zkouškami, pády, slepými uličkami a vykoupeními na správnou cestu, zajisté jde o útvar formálně podobný mýtu. Rozdíl, který postmoderna přehlíží, je však v tom, že evoluce se – minimálně podle jejích zastánců – skutečně odehrála i ve faktickém světě.
Kulturní relativismus, dekonstruktivismus apod. postmoderní přístupy se zaměřují téměř výhradně na analýzu slov a textů. Naopak věda spíše stojí na verifikovatelnosti/falsifikovatelnosti. Proto je zásadně chybné vědeckou teorii analyzovat výhradně jako "text" či jako jeden z mýtů o stvoření světa. Foley se nakonec domnívá, že s dekonstruktivismem přehlížejícím objektivní realitu nemá de facto smysl polemizovat.
Pokud pomineme kritiku náboženskou, Foley pokládá za omyl další přístup, který ve vztahu k darwinismu zaujímá většina současné sociologie, psychologie a antropologie. Jakkoliv existuje evoluční psychologie i antropologie, nejedná se v těchto oborech o mainstream. Zmíněné obory evoluci sice berou na vědomí, ovšem s tím, že "někdy proběhla" a dále se jí nezabývají jako něčím relevantním pro předmět svého studia. Vykazují celou koncepci do biologie.
A kde je příčina tohoto stavu? Foley (a nejen on) soudí, že jde zčásti o daň za první pokusy seskládat humanitní vědy do darwinovského paradigmatu, které byly provedeny dosti humpolácky. Evoluční biologii ublížilo i to, že některé její teze si vypůjčily ke svému ospravedlnění totalitní režimy.
A co se týče kritiky dekonstruktivistické, zde je zase problémem, že díky vzrůstající virtualitě se rozdíl mezi skutečnem a neskutečnem dosti zamlžuje. Důraz dekonstruktivismu na jazyk konec konců podle Foleyho pomíjí i skutečnost, že naopak lidský jazyk je jedním z produktů evoluce člověka :-).
Zdroj: Robert Foley: Lidé před člověkem, Argo, Praha, 1998
