Jak se zde již psalo, namísto obávaného rozšiřování se současné pouště stále naopak více zelenají (jako celek, mnohde může být samozřejmě situace opačná, i třeba kvůli nadměrnému vypásání okrajů savany). Více oxidu uhličitého v atmosféře usnadňuje fotosyntézu i v jinak nehostinném prostředí.
Viz článek: Rostoucí hladina CO2 způsobuje zelenání pouští
Biologové z Washington State University se na problém podívali z jiné strany – suché oblasti mohou díky tomuto jevu zvýšit své pohlcování uhlíku, a fungovat tak jako záporná zpětná vazba.
Výsledky publikované v Nature Climate Change jsou založeny na desetiletém experimentu v Mohavské poušti na jihozápadě USA. Výzkumníci zde postavili skleník s koncentrací oxidu uhličitého, jaká se předpokládá v roce 2050 (550 ppm CO2). Poté se sesbíraly rostliny, respektive vše až metr pod zem, a už stačilo jen stanovit, jak se oproti kontrolní ploše (také skleník, ale s dnešní hladinou CO2) změnilo množství absorbovaného uhlíku.
Jak uvádí jeden z autorů studie R. Dave Evans, oproti očekávání (a výsledkům výše odkazovaného článku) byl efekt ještě výraznější. Ukázalo se totiž, že v pouštích oblastech tvoří viditelné nadzemní části nikoliv dominantní množství živé hmoty. Je zde také svět kořenů a společenstva obývající právě kořenový systém (rhizosféra). To z pouhého zelenání pouští nezjistíme, ale právě zde se nejvíc zvýšilo množství uloženého uhlíku.
Pouští a semiaridní oblasti (definováno jako roční srážky pod 10, respektive 20 palců, 1 palec = 2,4 cm) přitom představují asi polovinu souše. Samozřejmě proti pralesům je zde množství uhlíku na jednotku plochy stále malé, přesto ale významné právě kvůli rozloze pouští. V budoucnu by pouštní oblasti mohly ve vztahu k souši jako celku absorbovat 15-28 % uhlíku.
Experiment zkoumal pouze vliv vyšší koncentrace oxidu uhličitého, nezahrnoval možné změny teplot nebo množství srážek. A ignoroval se zde ještě jeden možný trend – v mnohých suchých oblastech roste populace, krajinu tedy více zaplní lidská sídla. Autoři studie tvrdí, že půda (míněno asi hlavně ve smyslu nezastavěná, eventuálně ani jinak hospodářsky nevyužívaná) má významný vliv na metabolismus celé planety, a to včetně půdy ve zdánlivě nehostinných oblastech.
Zdroj: Phys.org
Poznámka:
– Důležité kritérium: Počítají se mezi „pouště“ i chladné oblasti tundry, často s minimem srážek, i když celkem vlhké?
– Pohled na hodnotu půdy koresponduje s Ridleyho knihou Racionální optimista – podle jeho názoru je nejvhodnější metodou hospodaření na jedné straně intenzivní zemědělství a hustá zástavba, která umožní co nejvíce země nechat ladem (úplný opak všemožných eko-organických farem, domků roztahujících se z měst etc.).
