Zde jsou rozdíly ve vzhledu v rámci jedné populace zvlášť nápadné, ve zbarvení, velikosti, tečkování zadečku…
Jedná se o odlišný jev, než představují rozdíly mezi populacemi na různých místech. To je jiný případ, mj. jeden z mechanismů, jímž vznikají nové druhy. K čemu je ale vypadat jinak než ostatní pavouci obývající jednu lokalitu? Pohlavní výběr s kladnou zpětnou vazbou přece preferuje většinové chování/většinový vzhled.
Vědci si až dosud mysleli, že příčinou této různorodosti jsou predátoři. Jsou zaměření na nejčastější vzhled kořisti, odchylky snáze přehlédnou. Výhodné je tedy vypadat jinak než ostatní bez ohledu na to, jak zrovna ostatní vypadají, žádná varianta vzhledu proto natrvalo nepřevládne. Máme před sebou typickou rovnováhu evolučních strategií, přičemž jistou podobnost vzhledu naopak udržuje právě pohlavní výběr.
Vědci nyní došli k závěru, že ač celá teorie rámcově platí, je to zřejmě přece jen trochu jinak. Nejde ani tak o přehlédnutí lovců, ale o jejich „mentální mapy“. Havajští predátoři si nezvykle zbarvených pavouků všimnou, ale budou váhat je sníst, snad trochu podobně, jako my váháme u neznámé houby s podezřením na jedovatost. (Nebo dejme tomu jako bychom na lovu spatřili fialového zajíce; asi bychom také lehce znejistěli.)
Zdroj: ScienceDaily
Obrázek: příbuzný pavouk ze skupiny Theridiidae, foto Wikipedia, licence obrázku Creative Commons Attribution 3.0 Unported License
