Poslední "Biologické čtvrtky ve Viničné" v roce 2002 byly zasvěceny přednášce Jana Votýpky "Proč jsme my samci tak krásní" s podtitulkem "Role parazitů v přírodním výběru". Jsme skutečně krásní díky parazitům?
Na Science Worldu jsme již několikrát popisovali jednotlivé hypotézy, které se snaží vysvětlit nápadné zbarvení a další druhotné pohlavní znaky samců. V zásadě existují tyto přístupy:
– Pohlavní výběr je cosi jako móda, není adaptivní. Jakmile vznikne nějaká preference samic, dojde ke vzniku kladné zpětné vazby a systém se bude stále ubírat dále od rovnováhy. Pro samici bude výhodné se spářit se samcem, kterého preferují i ostatní samice – díky tomu bude mít i jejich syn větší šanci najít partnerku. Teorii se někdy díky tomu říká "hypotéza sexy synů".
Nápadné pohlavní znaky budou díky tomu bobtnat až do chvíle, kdy se narazí na nějaké výrazné omezení – zvenku (páva s přebujelým ocasem ihned chytí liška) nebo zevnitř organismu (constrains – ocas nad určitou délku by se dejme tomu prostě ulomil).
Tento způsob pohlavního výběru, kdy se samice spáří pouze s několika samci, by však mohl snadno vést k postupné likvidaci variability. Vysvětlení, které není adaptivní, působí minimálně v rámci neodarwinismu vždy také poněkud podezřele.
– Druhá teorie se označuje jako "handicap strategy". V zásadě tvrdí, že samec svým zbarvením nebo dlouhým ocasem například ukazuje, že má tam dobré geny, že se dokáže vypořádat i s velkou životní nevýhodou (lépe ho vidí predátoři, nemůže tak rychle utíkat nebo létat apod.). Tato koncepce je však pochybná. Potomek sice zdědí "dobré geny", ale i geny pro příslušné znevýhodnění. Ba co víc, zatímco třeba "geny pro zdraví" s jistě komplikovanou strukturou se mohou rekombinacemi velmi snadno rozhodit, nevýhodný znak typu dlouhého ocasu se bude dědit s mnohem větší pravděpodobností – kóduje ho zřejmě menší počet genů blíže u sebe.
– Třetí teorie, parazitická, je vlastně rozpracovanou koncepcí "červené královny". Protože za vznikem sexuality stojí zřejmě parazité, platí podle této koncepce totéž i pro pohlavní výběr.
Jinak řečeno, samice si prostě vybírají zdravější samce a druhotné pohlavní znaky slouží právě k demonstraci zdraví.
Krása demonstruje rezistenci vůči parazitům, nemocní samci nebávají krásní. Proč? Nemoc se často projeví ztrátou symetrie nějakého orgánu (různá zkřivení apod.). Parazité působí kožní defekty (preference čisté pleti/srsti). Barevné vzory budou znečištěny a narušeny i třeba v případě parazitů působících průjmová onemocnění.
Další aspekty věci: Tvorba druhotných pohlavních znaků stojí energii, nemocní si její výdej nemohou dovolit. Taktéž se zde do hry zapojuje mužský pohlavní hormon testosteron, který narušuje imunitu. Opět – nemocní jedinci se zvýšenou hladinou testosteronu by dlouho nepřežili.
Z tohoto hlediska pak lze parazity chápat jako nosné elementy evoluce (opět viz na Science Worldu již publikovaný článek vycházející z přednášky Jaroslava Flegra o tom, že parazité stojí za vznikem těl a za dalšími evolučními skoky).
Příště se podíváme na možnosti parazitickou hypotézu testovat a dále na problém, co z toho platí i pro člověka.
