Skutečně, slavní sportovci, bohatí průmyslníci či vrcholní politici nemají nijak zvlášť vysoký počet dětí, „naopak každý je přesvědčen, že se chudí nekontrolovaně množí“ (citát ze zdroje níže). Logickým vysvětlením je, že příslušná vazba existovala v podmínkách, kdy probíhala drtivá většina naší evoluce, tyto podmínky se však drtivě lišily od současných. Roli může hrát:
– dostupnost antikoncepce
– zákonem vynucovaná monogamie
Bod 1: Evoluce „naprogramovala“ lidi k tomu, aby jim sex byl příjemný, nemohla ale počítat s tím, že se sex oddělí od reprodukce.
Bod 2: Muži vysokého postavení nemají možnost „přeměnit zdroje ve výhradní kontrolu nad reprodukcí velkého počtu žen“. (i když zčásti jim tato možnost zůstává)
Obecně existuje korelace mezi socioekonomickým statutem a množstvím potenciálních potomků/sexuálních partnerů. Prokázala se však pouze u mužů do 40 let, nikoliv nad touto hranicí. Výkladů těchto skutečností existuje celá řada, žádný však není zcela přesvědčivý.
Kromě dvou výše uvedených bodů existují ale i další vysvětlení:
– bohatí muži ve skutečnosti mají stále větší počet dětí, ale nelegitimních. (Jednou z možných strategií žen je mít materiální zajištění od jednoho muže a geny od jiného.)
– menší množství dětí ve vyšších vrstvách je důsledkem specializovaného vzdělání před zahájením reprodukce. Reprodukční období je pak kratší (a zejména plodnost žen výrazně závisí na věku; to by ale mužům z vyšších vrstev nemělo bránit brát si výrazně mladší ženy…).
– je možné, že pro bohaté se více vyplatí investovat do menšího množství dětí, „nerozmělňovat“ náklady. Některé modely opravdu nasvědčují této hypotéze, i když na pohled není jasné, proč by tomu tak mělo být.
Zdroj: L. Barrett, R. Dunbar, J. Lycett: Evoluční psychologie člověka, Portál 2007
Poznámka: Chybí další možný výklad: socioekonomický status ani v minulosti neovlivňoval přímo počet dětí, ale těch, které se dožijí dospělosti a další reprodukce (různá dětská úmrtnost podle materiálních podmínek a dostupnosti lékařské péče).
