V souvislosti s klimatickými změnami se pozornost obrací mj. k otázce, co se stane s (dosud) věčně zmrzlou půdou – permafrostem. Pokud roztaje, uvolní se v ní dosud uvězněné plyny… a k čemu dojde dál?
V první řadě je roztátí permafrostu samozřejmě komplikací pro obyvatele příslušného území. Domy i infrastruktura (cesty, silnice apod.) mohou rázem uvíznout v bahně. Na druhé straně se zase zvyšuje možnost zemědělského využití půdy. Na třetí straně množství bahna může třeba na Sibiři omezit splavnost zdejších velkých řek, které jsou významnými dopravními tepnami. Atd.
Klimatologové se ovšem zajímají primárně o jinou věc: ve zmrzlé půdě je uvězněn oxid uhličitý a metan. Nemohlo by dojít k tomu, že by se po roztátí uvolnily tyto skleníkové plyny do atmosféry, tím by se oteplilo, tudíž by roztál další kus permafrostu a nastoupila by kladná zpětná vazba?
Merritt Turetsky z Michigan State University se zaměřil právě na tento problém, jeho výsledky jsou ovšem spíše optimistické. Po prostudování rašeliništních oblastí Kanady, kde permafrost začal tát, se ukázalo, že zde působí naopak stabilizující (negativní) zpětná vazba. Při tání dochází k radikální změně vegetace a mění se i fungování procesů v půdě. Výsledkem je, že plyny z rozmrzající půdy neunikají do atmosféry, ale spíše se kumulují v živých organismech – s tím, jak půda rozmrzá, prostě vzrůstá množství biomasy – rostlin, které oxid uhličitý akumulují do svých organismů. Paradoxně nakonec rozmrznutí permafrostu může vést k „celkovému ochlazení“, protože množství zachyceného oxidu uhličitého poroste.
Oxid uhličitý by tímto byl z obliga, potíž ovšem zůstává s metanem. Ten se podle všeho při roztátí permafrostu do atmosféry uvolní…
Zdroj: ScienceDaily
