Sokolovská pánev je omezena na severu krušnohorským zlomem, na jihu pak ohereckým zlomem. Nejspodnější souvrství tvoří pískovce, štěrky a jíly, tedy materiál splachovaný z okolních kopců. Na něm jsou vulkanické a sladkovodní sedimenty. Vulkanický materiál pochází z mohutné sopky – dnešních Doupovských hor. V tomto souvrství je uhelná sloj Josef, mocná až 15 m. Uhlí je však nekvalitní, s velkým obsahem popela a pyritu (spalováním se z něj uvolňuje oxid siřičitý). Výše je hlavní slojové souvrství se slojemi Antonín a Anežka. V centru pánve se spojují a vrstva uhlí může být až 52 m mocná. Sloje vznikly v subtropickém podnebí, kdy průměrná teplota byla 15–20 °C, zimy bez mrazů, v létě nad 30 °C. Nejvyšší část souvrství tvoří jíly a jílovce (cyprisové souvrství). Pánev poklesla a vytvořilo se zde jezero. Voda se postupně stala slanou, jak dokládají nálezy slanomilných rostlin a ryb.
V povědomí většiny lidí patří lomy a výsypky k místům nezajímavým a pustým a ani uhelné pánve pod Krušnými horami rozhodně nepatří mezi turisticky atraktivní lokality. Původně zde byly lesy, v historické době pak zemědělské území s mnoha rybníky. Těžba uhlí zcela změnila charakter krajiny. Hlubinné doly zde již nejsou. Zbyly po nich jen haldy a propadlá místa v krajině. Dnes se všechno uhlí dobývá v povrchových lomech. Než se odkryje uhelná sloj, je nutno odstranit miliony krychlových metrů horniny.
Vznikající mokřad
Problém je kam s ní. Před 50 lety začala vznikat výsypka mezi obcemi Vintířov a Lomnice. Od roku 1960 bylo přemístěno 3 000 milionů m krychlových a její dosypávání stále pokračuje. Zároveň je oblast rekultivována. Uklidit všechno tak, aby se krajina co nejvíce podobala krajině před těžbou, je finančně náročné. V místech po ukončené těžbě, ani na čerstvé výsypce zpočátku mnoho živé přírody není. Život se však sám vrací i na tato místa. Velmi rychle se objeví podběl, brukvovité rostliny, a dokonce i stromy – břízy a borovice, vrby, smrky, modříny. Rostliny poskytují útulek hmyzu a pavoukům, zalétají sem ptáci a netopýři, přicházejí i větší savci – divoká prasata a srnčí. Současně jsou oživeny i louže a tůňky. Během čtyřiceti let vyroste na výsypce les – pro houbaře hotový ráj.
Problémem na výsypce je voda. Nasypaná hromada horniny má mnoho skulin, kterými voda proniká a urychluje zvětrávání. Postupně se však vše slehne a utěsní. Ve sníženinách se objeví kaluže a jezírka, vznikají občasné i trvalé potůčky.
Horniny zvětrávají, rozpadají se a občas z nich vypadne kus zkamenělého dřeva nebo se zatřpytí kočičí zlato – pyrit. Ten se rozkládá, vzniká kyselina sírová a koloidní sloučeniny železa. Kyselina sírová reaguje dál za vzniku různých síranů. Železo pak vytváří řadu sloučenin, většinou jsou nápadné rezavou nebo okrovou barvou. Železo patří mezi prvky naprosto nutné pro existenci živých organismů. Jemný kal ze sloučenin železa však pokrývá povrch těla drobných vodních živočichů a znemožňuje jim dýchání. Sloučeniny železa se ve vodním toku dostávají stovky metrů až kilometry od svého zdroje a omezují výskyt živočichů. Zde na výsypce protéká voda přes různé druhy přirozených i umělých mokřadů, ve kterých se železo zadržuje a hromadí buď mezi kořínky rostlin, nebo na dně vodních nádrží.
Sloučeniny železa zbarvují vodu do červena
Důl postupuje do míst, kde dříve bylo uhlí těženo hlubinnou těžbou. Propadliny, zpravidla značně hluboké, jsou vyplněny vodou. Je zde pestré specifické společenstvo rostlin a živočichů, které těžba zničí. V současné době mají těžební společnosti ze zákona povinnost po skončení těžby plochu rekultivovat. Problémem je způsob rekultivace – zda nechat přírodu, aby se vrátila svým postupným způsobem, nebo plánovitě vytvořit nové území pro určený účel – rekreační nebo hospodářský, ať už pro zemědělství nebo lesnictví. Vždy je nutná technická úprava terénu, dnes už se vytvářejí kopce i jezera podle předběžných plánů. Na výsypkách musí několik let slehnout půda a teprve poté mohou úpravy pokračovat. Zatím sem vnikají rostliny i živočichové, někdy zde dokonce druhy, které špatně obstojí v konkurenci, mohou být hojnější než jinde. Na některých místech vznikají slaniska (kterých je u nás málo), kde rostou specifické slanomilné rostliny. Velké diskuse vznikají právě ohledně pozdějších úprav: zda nechat přírodu, ať si dělá, co umí – což je levné, nebo zda uměle zalesňovat (zemědělská půda v současné době není potřeba). Přírodovědci i rekultivační firmy stále hledají vhodný poměr obou forem.
Na celém ohromném území nejsou vesnice, dokonce ani samoty. Rostliny a zvířata se vrací, člověk zatím ne. Za pár let možná budeme mít právě zde mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem krajinu nádherných jezer a novou rekreační oblast.
***
Ježkova stezka
Okres: Sokolov
Kraj: Karlovarský
Středně obtížná stezka pro pěší vede po rekultivovaném území.
Zajímavosti v okolí:
CHKO Slavkovský les, Karlovy Vary – lázně, Krásno – hornické muzeum a skanzen, Loket – hrad, Sokolov – muzeum.
Naučné stezky v okolí: Dalovice – stezka k přírodě a botanická zahrada SZŠ, Doubí – Svatošské skály, Křížky, Lubsko, Spálené Poříčí – Loket, Tajga.
Začátek stezky: parkoviště 1,5 km SV od Lomnice (směr Vintířov)
Konec stezky: totožný se začátkem – okruh
GPS: N50 13.158 E12 39.010
Délka: 3 km
Přístupná celoročně, nevhodné po deštích a za náledí
Doprava: autobus Lomnice u Sokolova
Tento text je úryvkem z knihy:
Karel Drábek
Naučné stezky a trasy III. Karlovarský a Plzeňský kraj
Vázaná, 248 stran, asi 350 barevných fotografií a map, 298 Kč (poznámka: vzhledem k tomu, že jde o plnobarevnou knihu, je cena velmi příznivá)
O knize na stránkách vydavatele
Anotace vydavatele:
Po Středočeském a Jihočeském kraji vychází třetí díl cyklu turistických průvodců, který postupně mapuje naučné stezky v celé České republice. Naučné stezky se snaží ukázat specifika krajiny, upozornit kolemjdoucí na zvláštnosti, které by jinak mohli minout. V průvodci jsou stezky řazeny abecedně, v záhlaví každé z nich jsou uvedeny nejdůležitější údaje: okres či obvod, ve kterém je stezka umístěna, její začátek a konec, GPS souřadnice, délka trasy a počet zastávek, obory, kterým se tabule věnují, doba vhodná k prohlídce a možnosti veřejné dopravy, také obtížnost trasy, navazující značené turistické trasy a cyklotrasy, zajímavosti i další stezky v okolí. Text jednotlivých kapitol podává základní popis trasy a přírodovědné i historické poznatky, které se k jejímu okolí vážou. Každá kapitola je doplněna mapou a četnými fotografiemi.
Starší úryvek z knihy na Science Worldu:
Bahenní sopky a minerální prameny připomenou třetihory
Starší článek vycházející z předešlého dílu knihy (Praha a Středočeský kraj) na Science Worldu:
Záhada spečených hradeb
O nové divočině viz také:
Prales ve velkoměstě
Jak funguje nová divočina
