***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Termoregulační řešení savců závisí především na rozměrech jejich organismu.
Pro savce je relativně výhodné mít velké rozměry, protože pak mohou snáze vyřešit termoregulaci – svaloviny produkující teplo přibývá rychleji (s třetí mocninou) než povrchu těla. I proto platí, že blíže k pólům jsou jedinci z jinak příbuzných druhů větší. A snad i proto mohla být mimochodem teplokrevnost řešením i pro některé obří dinosaury.
V teplé oblasti může dokonce vnikat opačný problém, tedy jak zařídit, aby se savec neuvařil. Proto mají sloni velké uši, proto nemají srst. Pokud teplota okolí ale překročí 38 stupňů, pak už ani intenzivní tepelná výměna slona neochrání, protože gradient se obrátil.
Sloni pak proto na své uši často chobotem cákají vodu (jinou možností by bylo se potit – sloni se ale nepotí). Indičtí sloni a sloni žijící v Africe v pralesích mají oproti savanové odrůdě relativně menší uši. Zbývá dodat, že mamuti samozřejmě žádné velké uši neměli a navíc jim je zakrývala srst.
Teď se podíváme na druhou část délkové škály. Nejmenším savcem je zřejmě bělozubka, hlodavec, jehož hmotnost v dospělosti nepřesahuje 2 gramy a délka 4,5 cm. Problémem malých savců je nejen relativně velký povrch těla. Drobná zvířata navíc nemohou mít příliš mnoho srsti – to by se z nich staly nepohyblivé koule.
Výsledkem jsou následující čísla: Bělozubka zkonzumuje za den 130 % hmotnosti svého těla (slon jen 4 %). Naše srdce tepe od 60 do 80 úderů za minutu, srdce bělozubky 1 200krát. Zdá se, že právě nemožnost ještě rychlejšího srdce představuje omezení spodní hranice velikosti teplokrevných živočichů ještě pádnější než nutnost přijímat relativně stále větší množství potravy.
Menší teplokrevní živočichové se v boji s rostoucími tepelnými ztrátami snaží o co možná nejsouměrnější tvar – proto nepřipomínají např. užovku (nejdále v tomto ohledu zašly zřejmě lasice). Snahou minimalizovat účinky stálé tělesné teploty u savců jsou pak takové fígle jako zimní spánek nebo hibernace u netopýrů. Tyto techniky už jsou vlastně „na pomezí“, protože organismus se při nich alespoň části termoregulace vzdává.
Na tomto místě se konečně dostáváme k vlastnímu nadpisu článku. Problémy s termoregulací lze řešit prostě tak, že se jí savec zbaví (nevhodný příklad: podobně jako pták může přestat létat). Nejdále v tomto směru došel asi rypoš lysý, bezsrstý hlodavec, který obývá podzemí savan a polopouští východní Afriky. Rypoši ovšem obecně žijí na savce velmi podivným způsobem. Jejich organizace připomíná spíše hmyzí hejno, s královnou a sterilními samicemi – dělnicemi.
Proč se rypoš vzdal teplokrevnosti? Podle knihy Proč mají sloni velké uši právě proto, že termoregulace mu bránila dále zmenšovat tělesné rozměry. Více malých jedinců se různými směry snáze krtčím způsobem dokutá k potravě než méně velkých. Selekce tedy tlačila na neustálé zmenšování těla – a k tomu se bylo nutné vzdát stálé tělesné teploty. Není ale jasné, v jakém pořadí se tyto zvláštnosti u rypoše lysého vyvinuly.
A stejně tak není jasné ani to, zda někdy v budoucnu rypošové nevylezou ze svých nor zpět na světlo a nezačnou konkurovat třeba ještěrkám…
Zdroj: Chris Lavers: Proč mají sloni velké uši, Argo a Dokořán, Praha, 2004
Obrázek: zdroj Wikipedie, licence obrázku public domain
