Rys ostrovid (Lynx lynx) je největší evropskou kočkovitou šelmou a původním druhem naší fauny. V přírodě se živí především srnčí zvěří, kterou loví převážně v noci. Ačkoliv byl rys v některých oblastech zcela vyhuben, díky úspěšné reintrodukci je možné jej u nás dnes potkat, především na Šumavě. Rys žije skrytým způsobem života, člověku se jej podaří spatřit jen vzácně, jeho chování přesto může být rozličnými lidskými aktivitami ovlivněno. Využívá rys značené turistické chodníky a vyšlapané stezky, nebo se od nich raději drží dál? A mají lidské turistické aktivity vliv na vzdálenost rysa od turistických cest? Je tato vzdálenost větší ve dne, kdy jsou stezky využívány turisty, než v noci, kdy je lidská aktivita minimální? Odpověď dává nedávno publikovaný článek, shrnující předběžné výsledky zkoumání reakce rysů na lidskou přítomnost.
Studie provedená na území CHKO Šumava, NP Šumava, NP Bavorský Les a v jejich blízkém okolí mapovala chování pěti vybraných rysů (dvou samic bez mláďat, dvou dospělých samců a jednoho mladého samce) pomocí tzv. telemetrických obojků, využívajících technologii GPS, a zaměřila se na výzkum vlivu dopravy a turismu na jejich pohyb v terénu a loveckou aktivitu. Tato práce je jedním z mnoha výsledků komplexního výzkumu rysa ostrovida v rámci česko-bavorské spolupráce pod vedením L. Bufky a M. Heuricha, podpořeného v letech 2009 – 2013 mezinárodním projektem „Výzkum ekologie rysa ostrovida a srnce obecného v horském ekosystému“. Studie se účastnila taktéž katedra zoologie PřF UK.
Jedním ze sledovaných parametrů byla vzdálenost místa ulovení kořisti od turistické cesty či silnice. Výsledky pozorování pohybu rysů pomocí GPS naznačují, že místa, kde rys ulovil svou kořist, byla o něco blíže k turistickým chodníkům, nežli náhodně zvolené body. Lze tedy říci, že rys se – a to v noci – turistickým stezkám přímo nevyhýbá. Oproti tomu přítomnost silnic neměla na vzdálenost místa ulovení kořisti zásadní vliv. Potvrdila se tak dřívější pozorování, že divoká zvířata se v noci často pohybují na cestách využívaných lidmi, a pokud se vyhýbají něčemu, co souvisí s člověkem, jsou to přímo lidské osoby, nikoliv například lidmi vybudované stavby či vozidla na silnicích. Zde je však vhodné zmínit, že ve studované oblasti se žádné větší silnice nevyskytují a například přítomnost dálnice by zcela jistě měla na chování rysů významný vliv.
Měření vzdálenosti místa ulovení kořisti od místa, kde rys pobývá během dne, navíc prokázalo, že samci obvykle odcházejí na vzdálenější lokality než samice. Roli zde však hrála také struktura krajiny. Pokud byl terén dostatečně členitý a poskytoval rysům možnost úkrytu, měli tendenci ve dne pobývat blíže ulovené kořisti. Ačkoliv se tyto naměřené vzdálenosti individuálně velice lišily (od 7 metrů do téměř pěti kilometrů), u samců byla tato vzdálenost v průměru větší. Toto pozorování pravděpodobně odráží podstatně větší rozlohu samčích teritorií. Výsledky studie rovněž naznačují, že během dne se rysi pravděpodobně drží dále od turistických stezek. Je tedy zřejmé, že chování rysů je lidskou přítomností v terénu více nebo méně ovlivněno, ačkoliv zcela jistě záleží i na konkrétní činnosti, které se rys věnuje, např. zda právě loví či odpočívá. Při snahách o zachování rysa v šumavské přírodě je tedy třeba pokusit se nalézt vyvážený stav, umožňující harmonické soužití návštěvníků Šumavy s těmito vzácnými a krásnými šelmami.
Belotti E., Heurich M., Kreisinger J., Šustr P., Bufka L., 2012. Influence of tourism and traffic on the Eurasian lynx hunting activity and daily movements. Animal Biodiversiy and Conservation, Volume 35.2: 235-246.
Zpracovala: Blanka Zámostná
Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha
